Udílení svátostí
Křest dítěte
O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen musí být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Krista a v prostoru života a víry církve. Kmotr nebo kmotra v tom mají rodičům pomáhat a tuto ochotu také před ostatními účastníky křtu deklarují.
Křest je třeba sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla několika týdnů, aby byl čas pro potřebná setkání křtícího kněze s rodiči. Jeho povinností totiž je nejen rodiče informovat o náplni a průběhu křtu a vyřídit nutné administrativní věci, ale také je připravit k plnění těch úkolů, které do budoucna na sebe křtem dítěte berou.
Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je třeba donést rodný list dítěte, oddací list rodičů, a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.
Je samozřejmě možné pokřtít i dítě svobodné, ovdovělé nebo rozvedené matky, jsou-li ostatní podmínky křtu splněny.
V případě křtu mimo svou farnost je třeba vyžádat si od svého faráře propuštění.
Ve farním kostele v Náměšti jsou udělovány křty zpravidla po nedělní mši svaté v 9 hod.
Křest dospělého
Křest dospělého člověka je možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává jí a chce žít ve společenství katolické církve a respektovat její učení víry i morálky.
Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení víry člověka. V naší farnosti trvá příprava dospělého na křest zpravidla rok i více.
Je dobré, když dospělého adepta provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou v cestě víry i po křtu. Takový člověk - je-li sám pokřtěným a biřmovaným katolíkem, žijícím z víry - může být křtěncem vybrán za kmotra.
Svátost pokání
Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, a mají touhu po zlepšení.
Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně měsíčně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok v postní době a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy.
Svátost smíření je možné přijmout zpravidla přede mší svatou (kromě neděle), případně na požádání.
Eucharistie
Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn v katolické Církvi, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý žije v církevně platném manželství.
Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byl v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou (tedy nejvíce 2x denně), pokud je přítomen na celé mši svaté. Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů s výjimkou léků a obyčejné vody. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.
Sňatek
Uvažuje-li dvojice o církevním sňatku, nahlaste se aspoň čtyři měsíce předem u faráře své farnosti, a tam své představy o svatbě proberte.
Před sňatkem je třeba absolvovat příslušnou přípravu. Pro bydlící v naší farnosti je příprava na faře, snoubenci z jiných farností si vykonají přípravu u svého faráře nebo na faře v místě, kde se bude svatba konat, včetně vyřízení dokumentů. Velmi se doporučuje, snoubenci si velmi chválí možnost zúčastnit se společných příprav, organizovaných Centrem pro rodinu nebo Komunitou Emanuel v Brně, kterou oddávající kněz podle potřeby doplní.
Dále je třeba vyřídit úřední agendu. Podle nyní platné zákonné úpravy má církevní sňatek platnost i před státem. Proto je nutné vyřídit formality jak pro občanskou (státní) matriku, tak pro matriku církevní. K tomu je třeba navštívit jak faru a sepsat tam snubní protokol, tak matriku v Náměšti. Svobodní potřebují občanské průkazy, rodné listy a pokřtění křestní listy (u katolíka výpis z křestní matriky, který není starší než tři měsíce, počítáno od data svatby).
Biřmování
Biskupské konference mají stanovit nejnižší věk biřmovanců. U nás je to 15 roků. Řádným udělovatelem biřmování je biskup, za určitých okolností může biřmovat i kněz.
Biřmován může být člověk, který je pokřtěn v katolické církvi, byl už připraven k přijímání svátosti smíření a eucharistie, dosáhl zmíněného věku a absolvoval přípravu na přijetí svátosti biřmování.
Biřmování se obvykle organizuje vždy po několika letech ve farnosti (v naší farnosti zpravidla po pěti letech), ve které se s patřičným předstihem také uskuteční příprava, ta by měla trvat nejlépe několika měsíců, není výjimkou, trvá-li rok.
Každý rok je také příležitost k přijetí biřmování v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Slavnost seslání Ducha svatého. Vždy a všude se však musí biřmovanec vykázat tzv. biřmovacím lístkem. Kněz, který měl na starosti přípravu svým podpisem a farním razítkem na tomto lístku stvrzuje, že adept byl na biřmování řádně připraven.
Pomazání nemocných
Tato svátost je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Předpokládá se, že ten, kdo ji přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti pokání. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem. O svátost pomazání nemocných si má především požádat sám nemocný podle svého zdravotního stavu, případně požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí. Svátost je mu v jeho vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy i na těle. Lze jí přijmout vícekrát za život, pokud se člověk uzdraví a znovu onemocní nebo pokud se jeho stav výrazně zhorší a on o tuto pomoc znovu žádá. Zásadně se uděluje tomu, kdo je živý, ne tam, kde už prokazatelně nastala smrt.
Pomazání nemocných lze udělit kdekoliv, kde se nemocný nachází a kde k němu může kněz přijít.
Nemocné navštěvuje kněz každý měsíc, na první pátek v měsíci, nebo v jiný den na základě domluvy. Jednou za rok je udělováno pomazání nemocných hromadně při mši svaté.
K umírajícím je kněz ochoten přijet kdykoliv domů nebo do nemocnice po telefonickém objednání.