Třetí ročník (2009)

Festival Náměšťfest 2009 - procházka ročními obdobími

Od pátku 12. 6. do neděle 14. 6. proběhl v Náměšti nad Oslavou třetí ročník festivalu křesťanské kultury Náměšťfest 2009. Organizátoři připravili doslova hody v nejrůznějších oblastech. Největší porci dostali příznivci nejrůznějších hudebních stylů, ale na své si přišli i ti, kteří obdivují výtvarné umění divadlo a prózu. Ke zhlédnutí totiž byla výstava fotografií, dřevořezby, paličkované krajky ze Zbraslavi a netradiční výstava pokrmů s křesťanskou tematikou. Průvodcem celého festivalu a autorem divadelních vstupů byl Luděk Strašák - redaktor radia Proglas. Náměšťfest byl nejen festivalem křesťanského umění, ale i přehlídkou nejrůznějších meteorologických jevů. V pátek začínal festival za velkého větru a polojasna, těsně před koncertem nám byla nabídnuta průtrž mračen částečně s kroupami, vítr od slabého vánku po téměř odnášející stan pro zvukaře, a přeháňky se nakonec změnily v déšť vytrvalý. V sobotu ale bylo jasno, slunečno a chvílemi až horko.

Festival začal dvojkoncertem v kostele Jana Křtitele. Po slavnostním zahájení starostou města panem Měrkou a místopředsedou poslanecké sněmovny Janem Kasalem, který převzal nad celým festivalem záštitu, nastoupil místní sbor Ja.S., neboli Janova společnost. S písněmi z různých koutů světa - židovské svatební, nebo africké spirituály doplněné latinskými a českými duchovními písněmi. Na závěr recitálu Ja.Su nastoupila hlavní hvězda festivalu, Spirituál kvintet, který společně s hostiteli zazpíval píseň Jednou budem dál. Kapela, která se zotavila z nedávného turné po Etiopii, představila nový repertoár, který se objeví na podzim na novém CD. Zaplněný kostel odměňoval každou písničku dlouhotrvajícím potleskem. Na závěrečnou píseň, Kumbaja, pozval věhlasný Spirituál kvintet opět domácí Ja.S., jako reprezentanta všech amatérských skupin, které na festivalu měly vystoupit.  Večer zakončila na farní zahradě košická skupina Kerygma, držitelé ceny Aurel 2008, jejíž tři čtvrtiny tvoří katoličtí kněží. Rocková hudba se neúspěšně snažila zahnat déšť, který se vytrvale snášel na farní zahradu až do konce vystoupení. Přesto na zahradě zůstala nejvytrvalejší část posluchačů, kteří odměnili skupinu nadšeným potleskem.

V sobotu návštěvníky festivalu překvapila obloha jako vymetená. Domácí Plamínky zahřály několika všeobecně známými písničkami ještě trochu vlažné až studené publikum.  Poté následovalo vystoupení Sboru z nedaleké Velké Bíteše. Přednesl klasická díla od českých i zahraničních autorů. Zazněla díla renesanční, barokní i několik spirituálů. Během vystoupení došlo i k ojedinělé akci, historickému smíření mezi Náměští nad Oslavou a Velkou Bíteší. Nejvzdálenějším účastníkem festivalu, alespoň podle místa původu, byl Leonardo Teca, evangelický farář z Horních Vilémovic, který pochází z Angoly. Spolu s dvěma dívkami -částí  souboru VADA - Čengola, představoval bubenické skladby inspirované nejrůznějšími zážitky z obyčejného života (pokud může být jízda soupravou Pendolino nazvána zážitkem z obyčejného života). Už po jedenácté hodině se na Náměšťfestu objevil Soumrak. Ne však astronomický, ale hudební skupina, která nabídla ukázky hudby a scének z cyklu Bible, jak ji znáte, a nebo spíše neznáte. V písničkách i scénkách přináší biblické události ve zcela netradičním a někdy i neortodoxním duchu. Tím bylo dostáno také divadelní sekci festivalu. Čest uzavřít první blok hudby měla převážně dívčí schola ze Šitbořic - SchOK . Tradiční účastníci a jistota dobré nálady.

Postavu básníka a kněze Jakuba Demla přišel představit Josef Pěnčík z nedalekého Jinošova. Kromě životopisu ocitoval i několik ukázek z jeho poezie i prózy. Následoval sbor Vysočina z Moravských Budějovic a Želetavy s duchovními skladbami, černošskými spirituály a také moravskou lidovou písní. Po klasickém zpěvu následovala trocha rockového nářezu od Kolína v podání skupiny Nalomená třtina, která také už patří k inventářům festivalu.

K dalším meteorologickým anomáliím na festivalu lze uvést, že se už kolem třetí hodiny objevila Rosa – tedy správně - chrámový pěvecký sbor Rosa z Rokytnice nad Rokytnou, který přivezl vlastní tvorbu i písně ze zpěvníků Hosana. Žádný jiný vystupující nepoužíval kachon -hudební nástroj - krabici,  která v dobrých rukách rokytnického starosty nahradila bicí soupravu. Téměř rodinné uskupení Poločas vystoupilo k velké radosti otce Jana, který ve Tvarožné dlouhou dobu působil. Hrají ve svém podání a úpravách písničky zesnulého písničkáře Petra Pololáníka. Je dobře, že tato kvalitní tvorba nezapadla a dál žije. A bylo hned na první poslech patrné, že kapela udělala za rok existence notný krok kupředu. Poté se představil písničkář Ondra Herzán z Třebíče, který letos ukončil studia geografie na MU v Brně a natočil i CD Zakletá planina. Jeho písně plné geografických obrazů a pojmů zvaly na cestu po Balkáně a Malé Asii (zazpíval i píseň o Arménii v ruštině). O svůj čas se podělil s písničkářem Pavlem Pokorným, který zahrál několik písní. Působivá byla zvláště australská o chlapci z Prahy, který utekl před komunismem do Austrálie. Svoji premiéru si na Náměšťfestu odbyl kutnohorský Vocativ (dříve Zvonky). Kapela, která už 19 let hraje folkrock na různých křesťanských akcích byla asi největším překvapením festivalu.. Festival začínal nabírat rockové obrátky. Loňské úspěšné vystoupení skupiny Angles (úhly) z Krnova bylo letos přebito ještě lepším. Jejich folk-poprock a písně Pavla Malíka místy připomínal tvorbu Vlasty Redla, místy U2, a stejně jako loni byla jedním z vrcholů sobotního programu. Zlínská skupina Mrrk, která vznikla při Salesiánském klubu mládeže ve Zlíně se představila se zpívající bubenicí a příjemným dívčím trojhlasem. Folkové uskupení mrkalo na publikum o sto šest a přineslo festivalu další nový rozměr.

Závěr patřil ostříleným matadorům. Skupina N.D.E. z Bratislavy. Už to, že se muzikanti pohybují společně s Richardem Čanakym 10 let na křesťanské scéně na Slovensku, která patří mezi nejzajímavější křesťanské scény v Evropě, je důvod, proč si N.D.E. poslechnout. Přímočarý rock ostře rozčesával klidný večer v Náměšti nejen na farní zahradě a skupina obdržela zasloužený potlesk. Poslední skupinou, která sobotní program uzavřela, byla lanškrounská kapela Michael, asi největší tahák večera. Kapela Michaela Holase, která občas bývá vidět i v naší veřejnoprávní televizi, hrála především písničky z alba Biješ v srdci. Parket pod pódiem se zaplnil tancujícím a skákajícím davem, který kapele visel na rtech a na strunách. Teplota klesla někam k 10 °C a přehlídka meteorologických jevů byla ukončena.

Na tomto místě je třeba vyseknout poklonu zvukaři „zahradní scény“ Pavlu Svobodovi z Kralic, který všechny skupiny brilantně a rychle stačil nazvučit tak, že si všichni návštěvníci odnášeli krásné hudební zážitky. Zvláště díky za páteční „bahna“, která byla opravdovou zkouškou odvahy a oddanosti dobré věci. Poděkování patří také sponzorům - Skupině ČEZ, kraji Vysočina, místní organizaci KDU-ČSL, firmám Ferrum, Envinet, městu Náměšť nad Oslavou, mediálním partnerům rádiu Proglas, Region, Horáckým novinám a Třebíčskému deníku a dalším, kteří ve své skromnosti nechtějí být jmenováni. Hlavní dík pak patří Bohu za dary umění a možnost jeho předávání druhým.

Nedělní slavností Božího Těla, slavnou mší svatou doprovázenou Plamínky a Ja.Sem byl ukončen víkend plný radosti, naděje, ale také kvalitní hudby. Každý návštěvník musí potvrdit, že amatérská scéna křesťanské hudby má skutečně co ukázat!

Z široké nabídky hudebního programu si každý mohl vybrat svůj styl, od průzračného folku až po white rock. Velké poděkování patří pořadatelům festivalu, kteří vytvářeli příjemné zázemí pro diváky i pro účinkující. Náměšťfest 2009 skončil, ať žije Náměšťfest 2010

 Čerpáno z textu Luďka Strašáka - moderátora celého festivalu a stránky rádia Proglas:

http://www.proglas.cz/detail-clanku/festival-namestfest-prochazka-rocnimi-obdobimi.html

 

 

Doslov

Vážené sestry a vážení bratři

naše farnost hostila přes 200 hudebníků a přes 300 návštěvníků z různých koutů nejen naší vlasti. I přes páteční nepřízeň počasí odjížděli všichni s krásnými zážitky a doma budou vyprávět o tom, jak naše farnost žije, kolik je zde ochotných a pohostinných lidí a jak to celé bylo fajn. Je to zásluha všech, kteří věnovali svůj čas, síly i finance pro úspěch této akce.

Při pohledu zvenčí může připadnout organizace takového festivalu jako pošetilá bláznivost několika nadšenců, nebo jako milé rozptýlení těch, co se doma nudí. Rád bych tedy i pro pobavení všech uvedl, ….

…..jak že jsme si tuto švandu s partou „kluků a holek“ užili!

Mě osobně a mé milé rodince tato radůstka zaplnila nejméně dva měsíce psaní grantů, žádostí, pozvánek, reklam, dopisů a formulářů, jednání, telefonátů a setkání. Domů jsem jezdil většinou schválně až v noci, abychom se neomrzeli. Do tohoto pinožení byli dobrovolně začleněni i Širůčkovi st. a Maruška Lukasová.

Další dobrovolníci (Suchý, Horký P., Karmazín J., Horký M., Hrubý Jos., Hruban St., Matějka J., Kafka Jos., Půček, Lukas, Lukasová B. a další ) se bavili posledních 14 dní při opravě zdi, chystání zastřešeného pódia a úklidu zahrady – to máte: oklepat, nahodit, natáhnout, zafilcovat, nalíčit, posekat, pohrabat, popálit, natřít, porovnat, navozit, a hlavně : hřebíky, maltu, kalfas, vodu, kbelík, lžíci, šufan, rajbl, laťky, křidlice, prkna, vápno, štětky, sekačku elektrickou, sekačku benzínovou, vrtačku, lopatu, hrábě, sirky, kolečka, smeták, koberec ….

Mnoho žen (Fraňková, Hrubanová, Melkesová, Půčková, Hlavatá, Kopuletá, Hrubá, Širůčková, a (další tajně doma) se velmi rádo nezastavilo poslední týden – pekly, vařily, smažily, uklízely faru, zdobily, chystaly, nosily, umývaly, utíraly, a vůbec všechno dělaly.

V pátek se pak od 14 hodin z dlouhé chvíle na faře a v jejím okolí pohybovalo všech XX pomocníků výše jmenovaných a dalších, aby stačili připravit k výdeji 300 porcí guláše, 150 řízků, 10 kg pečených kuřecích křídel, 25 bochníků chlebů 150 rohlíků, 10 kg, ovoce a zeleniny, 2 kg krájených salámů a sýrů, 10 beden od kuřat cukroví, 6 bábovek, 10 litrů mléka, 100 litrů limonády a 130 litrů piva, 100 špekáčků a 100 šneků na gril, xxx pochutin a dalších blbinek  tak, aby nikomu nic nechybělo a zároveň aby to nezbylo.

Mužové se pak náramně zabavili při stavění přístřešků na zahradě, chystání stolků a laviček, tahání elektriky, osvětlení a dalších rozpustilostech, které si po několika větrných smrštích a přeháňkách s kroupami rádi dokola opakovali. Páteční déšť navíc způsobil na dvorním traktu pěknou klouzačku, takže každý, kdo se ocitl venku mohl se pro vlastní pobavení sklouznout.

 V kostele se od čtvrtka chystalo, stavělo, rovnalo a věšelo, taktéž na faře se zkoušelo, stěhovalo a prostíralo jako o svatbě.

Jakmile to začalo, tak se dalších několik – převážně z dlouhé chvíle - rozšouplo u prodeje lístků (Krčálová, Klčová, Špániková, Horká), jiní se uvelebili v bufetu (O. Vala s přítelkyní, holky Kopuletovic a Dvořáčkovic, Ondra H. a další). Čtyři mužové legračně pobíhali s kastróly jako pásová doprava mezi farou a zahradou, aby si to pořádně užili. Večer z toho byli všichni tak rozjaření, že se nikomu z těchto výše uvedených rozpustilců až do půlnoci nechtělo spát. Ba co víc, několik jich jelo domů až hodinu - dvě po půlnoci. Zvlášť v sobotu si ta banda spolu se zvukaři užívala skoro do ranního kuropění…

 

A teď už zase vážně. Vše bylo náročné, ale zároveň s láskou a obětavostí všemi dělané. Říká se, že společná práce sbližuje. Bylo mi často smutno a měl jsem výčitky při pohledu na kmitající sehraný tým kuchařek a nosiče, ale když jsem pak jednou přišel do kuchyně a viděl, jak se všichni smějí a vypráví si vtipy, nebo když se při nedělním úklidu už plánovaly další akce, tak jsem si říkal, že jsme zase jako farnost o kousek dál a i tento počin může takto přinášet své plody v upevňování společenství..

Ještě mi dovolte na závěr jeden příběh ze soboty.

Hned ráno v 9:00 se objevil na zahradě tajemný muž. Přišel sám, s nikým toho moc neprohodil a seděl téměř na jednom místě a vše pečlivě sledoval. Pojalo mě podezření na nějakou kontrolu z kraje, OSA, nebo tak nějak. Když bylo asi 15 hodin, tak jsem se odvážil a přisednul k němu. Začal jsem vyzvídat, odkud že přijel atd. a on se mi svěřil, že je od Poličky z Horního Újezda, a že pořádají kdeco, ale na křesťanský festival – to si netroufali, tak ho místní hasiči (ze 400 obyvatel je 50 hasičů) vyslali na zjišťování podrobností k nám. Pěkně jsme si popovídali a vyměnili si kontakty. Pak už jsme spolu víceméně nemluvili až do 20 hodin. V té době došlo točené pivo a já jsem se z pódia ptal davu, kolik lidí ještě bude pivo pít a má-li cenu jezdit ještě pro další soudek. Načež on ke mně přiběhl a říká. Já mám v autě malé „štěně“ (30 litrový soudek), jestli vám to pomůže, tak já vám ho nechám za nákupní cenu z pivovaru. Co vytočíte, vytočíte a zbytek si vezmu domů, to se u nás brzy v hasičce vypije.

Kdo ještě nevěří na zázraky, tak má po sobotě skluz …. Jak říkal jeden z vás – Pána Ježíše museli v Káně přijít poprosit – ale tento se přihlásil sám.

Bratři a sestry, Pán nám požehnal, abychom mohli tuto celou akci uspořádat, prožít a „přežít“. Máme za co děkovat. Příští rok plní zkušeností s chutí do toho !

 

Jaroslav Hrubý – v.r., dokud si to ještě pamatuje …

 

Pro informaci - přibližný rozpočet festivalu

Příjmy (celkem cca 75 000,-)

Grant kraje Vysočina - 21 000,-

Dary firem a soukromých dárců - 33 000,-

Příjem za vstupné - 15 000,-

Tržba z bufetu - 6 000,-

Výdaje (celkem 73 000,-)

Oprava zdi a pódia – 6 000,-

Nákup potravin – 11 000,-

Cestovné, ubytování a honoráře 55 000,-

Propagace, lavičky - 1000,-

 

Zisk je tedy cca 2000,- nepočítáme-li za 6 000,- kvalitně opravenou část zdi kolem přístřešku.