První ročník (2007)

První ročník – 23. 6. 2007

Doma je doma! 

Přenést myšlenku do Náměště, do azylu, který lze pohodlně využít a je odzkoušen jinými akcemi a posunout se v realizaci o kousek dál. Využít těch, kteří pozvání přijmou jako možnost předat radostnou zprávu a využijí nabídku příjemně stráveného času.

Nepoučitelný z minula jsem zcela nezřízeně vypustil do světa hudby pozvánky na možnost zahrát a zazpívat si na festivalu v přírodě. Nevím, jestli si někteří představovali přírodní amfiteátr v Brně-Líšni, nebo slovutné prostranství přes Velehradskou bazilikou, ale kupodivu bylo najednou přihlášených dost. Proto jsme se spolu s ochotnými členy místní organizace KDU-ČSL začali připravovat na nový kulturní počin ve farní zahradě. Popravdě, měl jsem z toho na jednu stranu dost obavy, na druhou jsem ale hořel nedočkavostí, kdo že to vlastně přijede. Byla to pro nás neznámá uskupení a scholy a tak se nebylo čemu divit. Nechtěli jsme si taky nechat hned napoprvé uříznout kšandu nezvládnutou pohostinností…

Neměli jsme v úmyslu budovat nějaká větší pódia, nebo přístřešky, ale chtěli jsme, aby účinkující vystupovali z vyvýšeného prostranství. Jako nejvhodnější variantu jsme tedy viděli prostor „mezi hruškou a smrkem hned vedle kompostu“. Již podle popisu to není bůhvíjak prestižní prostor k prezentaci, ale nakonec po instalaci pártystanu a překrytí kompostu jsme získali docela pěkné zákoutí v polostínu.

Horší to bylo s hledištěm. Volba padla na stabilní sedátka kolem ohniště plus lavičky a stolky od hasičů sestavená do půlkruhu. Pokud nesvítilo, tak to šlo. Po vyjasnění se však začali stahovat diváci dál pod koruny stromů a když jsme rozžali oheň, aby se dalo připravit něco k snědku, diváci se rozbíhali před dotěrným kouřem. Nejhůře na tom byl zvukař, který v tu chvíli ani neviděl na mixpult. Ke zvučení: velký dík tady patří Josefovi a Petrovi Kafkovým, kteří pomohli s aparátem, bednami  a instalací. A Nalomené třtině – ale to dále..

Nyní však již k programu:

Pozvání do Náměště na první ročník přijali tito hudebníci a hudební uskupení:

Duo Ave Maria - Zbraslav, Ja.S., Ondřej Herzán - Třebíč, Petr Žamberský - Třebíč, Nalomená Třtina - Kolín, Schola Vysoké Popovice, Scholička OK Šitbořice, Plamínky- Náměšť, Soumrak Zbraslav.

Jako změnu oproti nultému ročníku jsme vymysleli to, že lidé věřící nejsou jenom dobří hudebníci a zpěváci, ale také dobří malíři, herci, fotografové a jiní umělci. Proto by nebylo od věci festival rozšířit i o jiné kulturní oblasti, kterými lze Pána oslavovat. Dokladem toho byl P. Stanislav Weigel. Kněz, občanským povoláním letecký konstruktér, našel inspiraci ve světle Boží lásky, v tajemném poselství Tvůrce, ukrytém v přírodě, v poezii barev a slunce protkávajících svými paprsky každodenní život. Svá díla nejenže maluje, ale také nechává přenést do digitální podoby a promítá v ucelených tematických celcích se svým průvodním slovem. Přijel tedy promítnout pásmo „Duše indiána“.

Tím bylo také dáno, že festival musel mít svoji část v kostele. Aby se nemuselo přebíhat mezi kostelem a zahradou, Duo Ave Maria s mariánskými písněmi mnoha staletí a žánrů festival tedy zahájilo v 10:00 v kostele a po něm následovalo promítání pásma P.Weigela.

Pak jsme se přesunuli do zahrady . Přijeli všichni, jak slíbili a tak mohl program probíhat podle plánu. Tady by to ale chtělo malou vsuvku.

Hned při prvním vystoupení – duo Ave Maria – se projevila jedna klíčová osobnost Náměšťfestu (troufám si odvážně tvrdit a doufat že také po všechny další roky) – a to Luděk Strašák ze Zbraslavi. Tento vzácný člověk má několik zvláštních darů. Všimli si toho i v rádiu Proglas, kde dělá moderátora. Dále - kdo zpívá písničky z Hosany, tak jich tam několik od něj najde. Kromě vědecké práce v biochemické laboratoři (což je jeho hlavní povolání) se ještě občas zabaví nějakým tím vysíláním v rádiu, případně divadlem se „Spojenými farnostmi“, nebo si brilantně zahraje na něco (není nic, na co by neuměl) se skupinou Soumrak a mezitím stačí i svá roztomilá dítka pochovat, rozhovor natočit, pěkný článek napsat, případně nafotit reportáž. Pro každého vstřícné slovo a úsměv, pro všechny pak biblické soutěže (Bible, jak ji znáte – nebo spíš neznáte), tak to je prosím pěkně tento pán.

Další, kdo zaslouží na tomto místě blíže rozebrat je vedoucí dětské scholy „Scholička OK“ ze Šitbořic Majka Hromjaková- Hanáková. O navázání kontaktu a spolupráci se velice zasloužila také Veronika Tvarůžková – Kafková. Ony k sobě měly holky přece jen trochu blíž, tak to klaplo a společně hrály Plamínky i Scholička a děcka byly moc fajn. Přespali na faře a v neděli byla pěkná mše také s jejich doprovodem.

Poslední, koho bych měl šířeji zmínit jsou bratři a sestry z Nalomené třtiny. Tito prosím pěkně přijeli, ochotně si postavili aparát, téměř všem ochotně spolu s Petrem Kafkou nazvučili, a pak kromě svého vystoupení průběžně dle potřeby doplňovali kytarou, basou a bicími. Jejich vystoupení bylo navíc jakýmsi vrcholem dne, protože rozezpívali celou zahradu. No a tím, že si na zahradě rozbalili stany a se svými rodinami prožili víkend se také v podstatě stali trvalým a vítaným inventářem Náměšťtfestu. Doufejme, že se jim u nás bude líbit i příště a popříště, a popo…    

            Poděkování ale zaslouží všichni, kteří ten den hráli, zpívali, nebo se přišli podívat. Den se vydařil a i když se oficiálně končilo kolem 20.hodiny, poslední, kdo odcházel od ohně byl – kdo jiný než Luděk, který hrál a zpíval všem u ohně pro radost.

Hlavní dík však patří Bohu, že nám dal sílu tuto akci uspořádat, dal nám dar hudby, kterou se můžeme obohacovat a zpěv, kterým se můžeme modlit, protože…

….kdo zpívá, modlí se dvakrát ! ! !

Takže zase za rok …