Putování náměšťských farníků do Mariazell v roce 2012

10.02.2013 22:51

Na pouti do Mariazel buď prší nebo pálí slunce. Tato  zkušenost z minulých let se potvrdila i při pěší a cyklistické pouti náměšťské farnosti   v roce 2012. V neděli 19. srpna se většina poutníků shromáždila v kostele v Březníku, aby si při odpoledním pouťovém požehnání vyprosila i požehnání na cestu. Hezké bylo, že z lavic  vystoupily i poutnice, které měly do Mariazell přijet za týden autobusem.

Po přejezdu vlakem z Kralic do Ivančic a zastávce v kostele a na faře se nás 6 pěších poutníků vydalo údolím říčky Rokytná směřem na Moravský Krumlov. Cesta po modré značce skýtala příjemný stín, v blízkosti obce Rokytná se nám naskytly krásné pohledy na slepencové stráně. Na jedné z nich stojí nad Krumlovem   kaple sv. Floriána. Protože jsme ji navštívili již při minulé pouti, šli jsme rovnou na faru, kde nás už čekali 3 naši cyklisté, řidič doprovodného vozidla a otec Pavel. Ten se nás jako vždy mile ujal, pomodlil se s námi i večerní chvály. Ještě předtím nás upozornil, že zásobník teplé vody je jen na 40 litrů.  Poutník Jan to komentoval slovy, že mu těch 40 litrů bude stačit.

            Druhý den jsme začali mší sv. s krumlovskou farností. Hned po ní jsme se my pěší, posíleni o  Marušku, která přijela o něco později kvůli setkání mládeže ve Žďáru, vydali po silnici směrem na Rybníky. Za Dobelicemi jsme odbočili na polní cestu, kterou jsme se po úspěšném nalezení všech zkratek dostali v 11 hod. do Skalice. Oproti putování před 2 roky jsme měli náskok jednu hodinu, což vzhledem k hlášeným teplotním rekordům byla velká výhoda. Tíhu dne i horka jsme začali pociťovat už po polední modlitbě Anděl Páně u kostela v Morašicích. Na cestě z Morašic do Želetic, Žerotic a Tvořihráze nejsou žádné lesy, v  lese mezi Tvořihrází a Suchohrdly navíc přišlo na řadu několik náročných soupání.  2 poutnice musely v tomto  úseku využít služeb doprovodného vozidla. Díky Bohu jsme se nakonec šťastně dostali do kláštera dominikánů, kde už nám Lenka s Lukášem, kteří tohoto dne přijeli na kolech, připravovali chutnou večeři.

            Od úterý začalo každodenní brzké vstávání, abychom co nejvíce kilometrů ukrojili za ranního chládku. Tohoto dne jsme se museli rozloučit s Vojtou, který kvůli začínající angíně musel odjet vlakem domů. Faru dominikánů jsme opouštěli v 6.30, v 8.15 jsme byli u kaple Panny Marie na havranickém vřesovišti. Odtud jsme přes hraniční přechod Hnánice připutovali kolem 11. hodiny ke kostelu dominikánů v Retzu. Tento den bychom mohli  nazvat dnem otevřených dveří: kostel dominikánů v Retzu bývá  otevřený celý den, kostel Krve Páně v Pulkau nám otevřely ženy konající úklid a kapli Panny Marie Pulkaubrundl nám otevřel sám její správce, který ke kapli přijel těsně po našem příchodu.

Vrcholem dne ale bylo bezesporu přijetí v klášteře Maria Dreieichen, kde se nás velice srdečně ujali otcové benediktníni. Sice jsme se sem od Pulkaubrundl nechali převézt autem, ale alespoň jsme měli více času na večerní mši sv.,  modlitbu, večeři a srdečnou konverzaci s našimi milými hostiteli. Řady cyklistů posílil Pavel, který  přijel do Maria Dreichen přímo z Náměště.

            Nejít na  středeční mši sv. do poutní basiliky Panny Marie Třídubské by byla  velká škoda. Sice byla mše sv. už v 6 hod., ale kupodivu všichni pěší i cyklisté na ni  přišli včas. Po srdečném rozloučení s otci benediktíny jsme  přes Mold a Zaingrub putovali venkovskými silnicemi do Freischlingu. Zde nás řidič doprovodného vozidla   čekal  u tří křížů pod lipami. Lepší místo k odpočinku snad ani nemohl vybrat, navíc leželo na kraji obce ve směru, kterým jsme přicházeli. Ve 13 hod. jsme se s řidičem  a také cyklisty  setkali ve Stiefern, kde je krásná křížová cesta vedoucí ze středu obce  na horu Kalvárii. Zatímco před 2 roky jsme křížovou cestu z nedostatku času vynechali, tentokrát jsme si ji  nenechali ujít. Rozjímání o přítomnosti Panny Marie na křížové cestě našeho života bylo spojeno  s pohledem na krásně opravené kaple jednotlivých zastavení.   Z hory Kalvárie už nebylo daleko do Langenlois. Zvláště jsme se těšili na večerní koupel. Po příchodu na faru nás ale čekala studená sprcha. Pan farář a místní farnice nám  ukázali krásný farní sál, ve kterém ale nebyla sprcha. Zato zde byla krásná kuchyně, a tak jsme byli svědky večerního koncertu pěších poutnic v podobě přípravy večeře, kterou připravily i pro cyklisty, kteří si si odskočili na Gottweig a vrátili se až za tmy.

            Čtvrtek byl zvláště pro cyklisty náročným dnem. Měli se ráno co nejrychleji přesunout údolím Dunaje na poutní místo Maria Taferl. My pěší jsme šli pěšky do Kremže, kde jsme si prohlédli kostel sv. Víta, nazývaný katedrála Wachau, a kostel piaristů. Odtud jsme se údolím Wachau převáželi autem. Sice nás jelo i s řidičem 6, ale naštěstí nás žádná policejní hlídka nezastavila. Na poutním místě Maria Taferl se k nám připojili další 2 poutníci -  manželé Piáčkovi z Jihlavy. Protože se cyklisté neztratili a zdolali i závěrečné náročné stoupání, mohli jsme všichni společně slavit na poutním místě  mši sv.. Stačilo se  přihlásit v kanceláři a za chvíli už měl pan kostelník vše ke mši sv. připravené.  Po obědě následovala koupel v Dunaji a další přesun autem do Ybbsu na druhé straně Dunaje. Odtud jsme pokračovali pěšky přes klimatizovanou halu místního nádraží směrem na jih. Když jsme odpočívali u kostela ve Weinzierl a telefonovali panu faráři ohledně našeho příchodu do Purgstall, zjistli jsme, že pan farář nesídlí v Purgstall, ale ve Wieselburgu. Tím se nám etapa nečekaně zkrátila a už v 18 hod. jsme byli  na místě noclehu. Večer přijeli vlakem další 2  poutníci - Jan a Lenka. Škoda, že jsme jim nezavolali o minutu dříve, mohli vystoupit přímo ve Wieselburgu. Po chutné večeři v podobě vařených brambor a večerní modlitbě a zpěvu jsme uléhali do spacáků za  za večerní bouřky.

            Protože jsme ve čtvrtek měli neplánovaně zkrácenou etapu, bylo v pátek třeba vzniklou ztrátu dohonit. Proto jsme se  rozdělili  na 2 skupiny. První skupina  nasedla do auta a nechala se vyložit několik kilometrů před městem Scheibbs,  druhá skupina je pak měla  po nějaké chvíli autem dostihnout. Protože ale první skupina místo silnice zvolila cyklostezku, tak k plánovanému setkání na hlavní silnici nedošlo. Naštěstí mají kostely vysoké věže, a tak jsme po nějakém čase ve  městě šťastně shledali.

Ze Scheibbsu jsme pokračovali po cykostezce do osady St. Anton, ze které vede úzká silnice k chatě Hochbarneckhutte na stejnojmenném vrcholu  Stoupání z výšky 400 m.n.m. do výšky 915 m.n.m. nám dalo pořádně zabrat. K našemu překvapení jsme  zjistili, že na stejnou horu vystoupali i cyklisté a navíc si zvolili pro výstup tu  obtížnější variantu. Po vydatném odpočinku v blízkosti vrcholové restaurace s pohledy na horu Otscher jsme prudkým klesáním sešli k vodpádu Treffingfall. Odtud jsme pokračovali hlubokým kaňonem kolem říčky Erlauf. Cyklisté kaňon objížděli po silnici, kde se kochali mimořádně krásnými výhledy. Prvá pouť začala v Erlaufboden, odkud stoupala silnice do osady Reith a dále do Annabergu. Námahy a útrapy závěrečného úseku byly veliké. Ještě větší však byla odměna v podobě mše sv., bohaté večeře a teplé koupele ve farním domě.

            Z Annabergu vede do Mariazell poutní stezka Via Sacra, cesta, kterou tradičně chodívala do Mariazell procesí z Moravy. Je to stezka vedoucí přes Joachimsberg a Josefsberg v blízkosti hlavní silnice. My jsme pro příchod do Mariazell tentokrát zvolili přímější cestu kolem jezera Hubertussee. U jezera stojí krásná kaple sv. Mikuláše z Flue, známého švýcarského světce, jehož život je zobrazen v kapli na několika vitrážích. Žena, která před kaplí zametala, ani nebyla překvapena, že přišli nějací poutníci. Také nám pověděla, že se v kapli koná pravidelně velká pouť myslivců a že odpoledne bude v kapli svatba. Nás čekalo od jezera poslední náročné stoupání  do sedla Habertheuersattel. Po sestupu jsme se ocitli na růžencové cestě vedoucí na okraji lesa ze St. Sebastian. Před příchodem na poutní místo jsme si  na této cestě zazpívali.  Basiliku jsme poprvé zahlédli, když  zvony odbíjeli poledne. Vrcholem pouti byla slavnostní bohoslužba u milostného oltáře společně s farníky od  sv. Martina u Třebíče a  z Náměště a okolí, kteří přijeli autobusem.

            "Dívat se na Krista, abychom se změnili, abychom se mu stali podobnými, to je nehlubší smysl každé pouti do Mariazell, kde Panna Maria ukazuje poutníkům svého Syna Ježíše Krista" - tojsou slova z jedné knihy o Mariazell. I my jsme měli možnost prožít několik dní s Pánem Ježíšem, dní naplněných modlitbou, mlčením, veselím i  nesením  těžkostí cesty.  Společně jsme  se modlili zvláště za  obnovu víry v našem národě, za lidové misie, za rodiny, nová kněžská a řeholní povolání a za opravu fary v Náměšti nad Oslavou a kostela sv. Marka ve Vícenicích. Poděkování patří všem poutníkům za milé společenství. Byli to: otec Jan Nekuda, Jindřiška Pavelková, Marie Janková, Lenka, Jan, Lenka, Martina, Jan a Vojtěch Tomášovi, Lenka Kopuletá, Lukáš Plodík, Jan Štefaňák, Laďka Vrbová, Martin Křehlík, Pavel Dittrich, Petr a Bára Pičkovi. Zvláštní poděkování patří obětavému řidiči doprovodného vozidla panu Stanislavu Hrubanovi. Děkujeme také všem, kteří na nás doma pamatovali ve svých modlitbách. Díky Bohu a Panně Marii, že jsme šťastně doputovali k cíli.                                                                                                                  P.Jan Nekuda