Posledních 5 kardinálů

16.02.2010 10:09

35. arcibiskup Miloslav kardinál Vlk od 1991

Narodil se 17. května 1932 v jihočeské Líšnici. Po maturitě a vojně nejdříve vystudoval archivnictví na Filozofické fakultě UK, zakončil doktorátem v roce 1960. Pracoval v jihočeských archivech, až v roce 1964 odešel studovat Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Na kněze byl vysvěcen v roce 1968 v Českých Budějovicích. Zanedlouho ale začal vadit komunistickému režimu a byl překládán na menší farnosti, v roce 1978 přišel o státní souhlas k výkonu kněžské služby.

Deset let se živil mytím oken a pracoval jako archivář, zároveň působil mezi mládeží. Začátkem roku 1989 získal státní souhlas zpět, vystřídal několik působišť a o rok později se stal českobudějovickým biskupem. Od 27. března 1991 byl pražským arcibiskupem a českým primasem. Koncem roku 1994 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.

 

33. arcibiskup Josef kardinál Beran (1946 - 1969)

Rodák z Plzně se stal knězem v roce 1911. V Římě získal doktorát a působil mimo jiné jako rektor pražského kněžského semináře. V roce 1941 byl přes Terezín deportován do koncentračního tábora Dachau, kde zůstal až do konce války. V prosinci 1946 byl vysvěcen na pražského arcibiskupa.

Po komunistickém převratu bránil odtržení českých katolíků od papeže. V roce 1949 byl znovu zadržen a internován na různých místech bez styku s veřejností. V lednu 1965 byl jmenován kardinálem a mohl odjet do Říma, ale už se nesměl vrátit zpět. Vatikán ho formálně nechal ve funkci pražského arcibiskupa, administrátorem jmenoval biskupa Františka Tomáška.

Režim nedovolil po Beranově smrti v roce 1969 pohřeb v Čechách, rakev spočinula ve svatopetrské bazilice v Římě.

 

32. arcibiskup Karel kardinál Kašpar (1931 – 1941)

Rodák z Mirošova u Rokycan se stal kardinálem v roce 1935. Deset let před převzetím pražského stolce vedl jako biskup Diecézi královéhradeckou. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií. Funkci arcibiskupa zastával až do smrti.

 

31. arcibiskup František Kordač (1919 – 1931)

Rodák ze Seletice u Libáně proslul mimořádnou skromností. Zasloužil se o budování Arcibiskupského semináře v Dejvicích. Rezignoval na vlastní žádost.

 

34. arcibiskup František kardinál Tomášek (1977 – 1991)

Rodák ze Studénky se stal knězem v roce 1922. Koncem roku se nechal tajně vysvětit na světícího biskupa olomouckého. V letech 1951-54 byl internován v pracovním táboře v Želivě. Po ochodu kardinála Berana do římského exilu v roce 1965 se stal apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.

Od ledna 1978 byl pražským arcibiskupem. V 80. letech vystupoval na obranu občanských práv a svobod v Československu a udržoval kontakty s politickou opozicí, zasloužil se též o kanonizaci Anežky Přemyslovny.

Úřadu se vzdal v 91 letech v březnu 1991, o rok a půl později zemřel.