Katolická církev proti rasismu

19.03.2010 09:40

Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace (21.3.) je připomínkou trvalého úsilí společnosti o rozpoznávání a včasné potlačení projevů rasismu. Důležitým aspektem je prevence těchto jevů. Přinášíme při této příležitosti vyjádření České biskupské konference, které poskytl biskup Ladislav Hučko jako její delegát pro Rómy, menšiny a migranty.

 

Katolická církev se dnes nejen připojuje k boji za odstranění rasové diskriminace ve světě, ale můžeme říci, že svým učením a svou praxí byla a je v dějinách vždycky v čele tohoto procesu. Po mnohá staletí usilovala o to, aby se lidé neposuzovali podle barvy pleti, ale podle toho, čím ve skutečnosti jsou: dětmi Božími. Podle křesťanské nauky jsou si všichni lidé před Bohem rovni, což poukazuje na to, že původ rasové diskriminace – jestliže se někde vyskytne – je třeba hledat v samotném pohledu na člověka. Pokud by byl člověk jenom produktem nějakého slepého vývoje, bytostně by mu scházelo oprávnění k tomu, aby všechny lidi považoval za navzájem rovné. Pokud však byl stvořen Bohem, pak všichni mají před ním stejnou důstojnost pocházející z toho, že všichni jsou Boží stvoření a že za všechny dal Ježíš svůj život na kříži, všechny vykoupil.

Neexistují ušlechtilejší a méně ušlechtilé rasy, jak se to kdysi – a na některých místech i dnes – na základě falešné a pseudovědecké teorie tvrdilo. Tento pohled způsobil hodně bolestí a utrpení mnoha nevinným lidem v minulosti a způsobuje, žel, i v současnosti. Mohou být kultury více nebo méně rozvinuté, národy kulturnější nebo méně kulturní a vyspělé. To však nemá nic společného s důstojností člověka jako takového. Člověk byl stvořen k podobě a obrazu Božímu. Platí to pro každého člověka bez výjimky: od početí až po přirozenou smrt.  Kdo to neuznává nebo porušuje, aniž by si to uvědomoval, klade základy a otevírá možnosti pro rasistické chování. Chybí mu totiž podstata, o kterou by protirasistické postoje opíral.

Církev nikdy nebyla v zásadě revoluční, nechtěla měnit věci skokem. Vždycky však v dějinách usilovala o postupnou změnu především člověka, jeho srdce, a snažila se tak zabezpečit nejen dočasnou, ale trvalou pozitivní změnu také společenských poměrů. To platí i v oblasti posuzování lidí na základě jejich rasového původu, se kterým souvisí i odlišnost mentality nebo kultury jednotlivých skupin lidí. Jenom když změníme celkový pohled na člověka, na jeho místo ve světě, když na místo moci a nadřazenosti nastoupí duch služby a oběti, můžeme doufat v trvalé odstranění všech současných a zabránění návratu minulých rasových předsudků.

biskup Ladislav Hučko