Jan Pavel II. - in memoriam

03.04.2010 23:34

Deník Svatého stolce Osservatore Romano 2. 4. 2010 uveřejnil článek připomínající páté výročí úmrtí Jana Pavla II. Přinášíme jeho překlad.

 

 

Páté výročí úmrtí Jana Pavla II. spadá do nejposvátnějších dnů křesťanského kalendáře, jako by se tím zdůraznilo nejen jeho spojení s Kristovým utrpením během trýznivého ubýtku fyzických sil v posledních týdnech pozemského života, ale především jeho věrnost v následování Pána během celého života. Připomněl to Benedikt XVI. v homilii při mši svaté za tohoto polského papeže – nazval ho "velkým Polákem" – a zvolil k tomu dvě biblická přirovnání, aby "nastínil podstatu jeho osobnosti".

První je pevnost "služebníka Božího" z knihy proroka Izaiáše, kterou Benedikt XVI. spatřoval v ochraně práva ze strany papeže Wojtyły "především tehdy, když musel čelit odporu, nepřátelství a odmítnutí". Druhé přirovnání pochází z vyjádření Jana Pavla II. při oslavě pětadvacáté výročí volby, kdy rozjímal o radikálním požadavku, kterým Ježíš oslovil Petra: "Miluješ mě? Miluješ mě více než ostatní?" Jan Pavel II. se svěřil,  že na tato slova odpověděl stejně jako apoštol: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji." A uvědomoval si přitom svou lidskou křehkost i odpovědnost, kterou mu svěřil sám Kristus.

Slovanký papež byl zvolen na římský stolec v relativně mladém věku a se brzy stal jedním z protagonistů posledních dvaceti let 20. století. Vzal na sebe úkol, který předvídal polský primas Stefan Wyscyński, tj. "přivést církev do třetího tisíciletí". Sám papež to připomíná ve své závěti, v textu, který psal postupně – ale vždy během postních duchovních cvičení – a který dokládá jeho mystické vidění dějin a odvážného i dramatického průběhu jeho osobního života. V době, kterou sám označil jako "nesmírně obtížnou a neklidnou", uprostřed tvrdého pronásledování, atentátu, obav z jaderného konfliktu a po pádu evropského komunismu s "novými problémy a obtížemi".

Mnozí lidé v katolické církvi i mimo její viditelné hranice si uchovávají na papeže Wojtyłu živou vzpomínku, která vyplývá především ze síly a vytrvalosti, jež si uchoval až do posledních dní zde na zemi a jimiž chtěl zpřítomnit a zviditelnit Kristovo poselství v celém světě. Všude se stával – jak to velmi dobře shrnul Benedikt XVI. – "průvodcem na cestě pro dnešního člověka". Zvláště skrze cesty do mnoha zemí světa, které nástupce Petra vůbec poprvé navštívil. Ve stopách Pavla VI. se po pouti do Svaté země vydal do všech pěti světadílů.

V závěti se Jan Pavel II. kromě významu, který připisuje "spáse lidí" a "záchraně lidské rodiny", označuje in medio Ecclesiale (ve službě církve) dlužníkem za "velký dar" koncilu. Byl přesvědčen o nutnosti jej uskutečnit a tuto nutnost nazývá "obrovskou  událostí", která mu sloužila během celého pontifikátu. Ochrana víry se v tomto kontextu jeví jako jeho hlavní charakteristika: "Vyjadřuji hlubokou důvěru, že navzdory vší mé slabosti mi Pán udělí všechny milosti nutné k tomu, abych vykonal podle jeho vůle jakýkoliv úkol, zkoušku i utrpení," čteme v textu. A dále: "Doufám také, že nikdy nedopustí, abych ve svém postoji: slovech, skutcích nebo opomenutích, mohl zradit své povinnosti v tomto svatém Petrově stolci."

V této službě bez oddechu jednotě církve, chtěl papež mít vedle sebe už v prvních letech Josefa Ratzingera, kterého Pavel VI. jmenoval kardinálem na svém posledním zasedání konzistoře a který je dnes jeho nástupcem. V kontinuitě, která charakterizuje – v historické a povahové oslišnosti obou osobností – povolání a dějiny římské církve.

g.m.v.

 
Zdroj: L'Osservatore Romano