ČERVEN

12.05.2010 15:06

1. 6. Justin

filozof, mučedník

narozen: ve 2. století ve Flavia Neapolis, dnes Nablus, Jordánsko

zemřel: kolem r. 165 v Římě, Itálie

patron filozofů

V Malé Asii se učil filosofii. Životní moudrost hledal v nauce stoiků, Aristotela, Pythagora, Platóna a na mysli mu tanuly otázky: Co je má duše? Co se mnou bude po smrti? Hledal pravdu o Bohu. Jeden stařec ho poučil: "Modli se vroucně k Bohu, aby ti otevřel brány světla, neboť k pochopení těch věcí je nutná milost od Boha." Justin se seznámil s Písmem svatým, jeho četba a příkladný život křesťanů mu byl pobídkou k přijetí sv. křtu. Zahořel touhou přivádět ke Kristu také druhé a pravou nauku úspěšně hájil. Za své vyznání položil život.

2. 6. Marcelin a Petr

mučedníci

narozeni: ve 3. století v Římě, Itálie

zamřeli: kolem r. 209 v Římě

Einhard odcizil lstí a podplacením těla dvou římských mučedníků Marcellina a Petra a přenesl je zprvu do Steinbachu v Odenwaldu, později asi r. 827, do Seligenstadtu na Mohanem.

3. 6. Karel Lwanga a druhové

mučedníci

narozen: r. 1865 v Bulimu, Uganda

zemřel: 3. června 1886 v Namugongo, Uganda

patron Katolické akce mládeže Afriky (od r. 1934)

Dne 18. října 1964 svatořečil papež Pavel VI. Karla Lwangu a jeho druhy, kteří byli 74 let předtím upáleni na hranici v Ugandě jako mučedníci křesťanské víry. Lwanga byl vůdcem skupiny mladých pážat na dvoře krále Mwangy; všichni byli pokřtěni. Když panovník zpozoroval, že mladí muži a chlapci se pravidelně modlí, rozhněval se natolik, že je dal uvrhnout do žaláře a mučit. Když se nedali mladí muži ničím odvrátit od své víry, nařídil král jejich popravu. Spolu s 13 katolíky podstoupil smrt upálením i stejný počet mladých anglikánů. Papež Pavel VI. cestoval v r. 1968, čtyři roky po svatořečení mučedníků z Ugandy, na místa života a smrti mladých křesťanů, aby je ještě jednou uctil.

4. 6. František z Carácciola

zakladatel řádu CCRRMM

narozen: 13. října 1563 ve Villa Santa Maria, Itálie

zemřel: 4. června 1608 v Agnoně, Itálie

patron Neapole

Byl synem slavné neapolské rodiny založil kongregaci v roce 1588 spolu s Janem Augustinem Adornem a Fabriciem z Carácciola. Kněžský život začal v družině, která kromě prohlubování duchovního života připravovala odsouzence na kající smrt. S kanovníkem Caracciolem a Janem Adorno založili u Neapole řád nazvaný "Menší řeholní duchovní". Pravidla obsahovala závazek, že nebudou toužit po hodnostech. František s bratry zavedl ustavičnou adoraci Svátosti oltářní. Slovem i příkladem zdůrazňoval neustálou potřebu modlitby, oběti a pokání jako lék na různé bolesti duše.

5. 6. Bonifác

arcibiskup

apoštol Německa, mučedník; OSB

narozen: r. 672 (673?) v Devonu, Anglie

zemřel: 5. června 754 v Dokkumu, Holansko

patron diecéze Fulda; Durynska; sládků a krejčích

Po vstupu do kláštera zatoužil stát se misionářem mezi pohany. Stal se šiřitelem pravé víry mezi germánskými národy. Zakládal kláštery, střediska křesťanské vzdělanosti a víry. Měl úspěch, protože své vědomosti spojoval s hlubokou zbožností, s velikou láskou k duším, s poslušností a oddaností k papežskému stolci. Stal se také legátem pro Německo a metropolitou v Kolíně nad Rýnem. Když se na území severního Holandska chystal udílet svátost biřmování, byl usmrcen i s 52 společníky zástupem ozbrojených pohanů.

6. 6. Norbet z Xantenu

zakladatel řádu, arcibiskup Opraem

narozen: kolem r. 1082 v Xantenu (?), Severní Porýní – Vestfálsko

zemřel: 6. června 1134 v Magdeburku, Sasko – Anhaltsko, Německo

patron Čech; premonstrátů; sester III. řádu svatého Norberta; za dobrý porod

Podle legendy učinil blesk z Norberta, který sice patřil k duchovnímu stavu, ale žil velmi světsky, niterného, pokorného kajícníka. Zážitek s bouří se prý přihodil tomuto zakladateli kláštera r. 1115 při jízdě na koni a ovlivnil ho natolik, že pocítil blízkost smrti a slíbil změnu života. Začal žít v přísném odříkání, modlitbách a studiu. Oddán apoštolátu přiváděl lid ke Kristu, usmiřoval znepřátelená města a vynikal úctou k Nejsvětější svátosti. Ve Francii v údolí Premontré založil klášter premonstrátů. Stal se magdeburským arcibiskupem, reformátorem duchovního života. Jeho chudoba, pokora, horlivost a neohroženost mu vyvolaly nepřátele. Vyzýval k šíření víry mezi Slovany. Při uložení jeho ostatků v Praze byl vřazen mezi české patrony.

Slavnost Nejsvětější Trojice

7. 6. Robert

1. opat v Newminsteru OCist

narozen: kolem r. 1105 v Garvenu, Anglie

zemřel: r. 1159 v Newminsteru, Anglie

Pocházel z Gargrave u anglického Yorku. Po studiích ve Francii se stal knězem a později byl ustanoven opatem v nově založeném cisterciáckém klášteře Newminsteru u Morpethu v diecézi Durhama. Vynikal v křesťanských ctnostech, byl vytrvalý v postu a obdařen mnoha Božími milostmi.

8. 6. Medard z Noyonu

biskup

narozen: kolem r. 473 v Salency, Francie

zemřel: kolem r. 560 v Noyonu, Francie

patron sedláků, vinařů a sládků; za suché počasí při senoseči; za úrodu polí a vinic; proti dešti; proti horečce, bolestem zubů a choromyslnosti

Legenda vypráví, že Medard šel jednou jako malý chlapec po polích na procházku, když vypukla bouře s velkým deštěm. Náhle se snesl vedle Medarda obrovský orel a široce roztáhl své perutě, aby chlapec nezmokl. Medard pocházel z franckého šlechtického rodu. V r. 505 přijal kněžské svěcení, kolem r. 545 byl jmenován biskupem v Noyonu severovýchodně od Paříže. Za Medardova vedení dosáhla pokleslá diecéze zase velkého rozkvětu. Medard zemřel ve vysokém věku. Po jeho smrti dal král Chlotar I. zřídit v Soissons, městě franckých králů, opatství, ve kterém byly pochovány Medardovy ostatky.

9. 6. Efrém Syrský

jáhen, církevní učitel

narozen: kolem r. 306 v Nisibisu dnes Nusaibin, Turecko

zemřel: 9. června 373 v Edesse, dnes Urfa, Turecko

Efrém se narodil kolem r. 306 jako syn křesťanských rodičů. Od mládí byl silně ovlivněn životem asketů. Přijal jáhenské svěcení a vyrostl v průběhu desetiletí ve svém rodném městě Nisibisu ve slavného učitele bohovědy a žádaného poradce biskupů, nad něž vynikal věděním i duchem. Při vší popularitě zůstal vždy skromný a zdrženlivý; čím větší byl jeho věhlas, tím více se stahoval do pozadí. Když bylo Nisibis v r. 363 přičleněn k perské říši, uprchl Efrém do Edessy, dnešní Urfy v Turecku. I zde se stal brzy vyhledávaným učitelem, i biskup ho volal na poradu. Další životní údaje nejsou o jáhnovi známy. Je považován za jednoho z největších básníků syrské církve, jeho přízviskem je „harfa Boží“. Papež Benedikt  XV. jmenoval Efréma r. 1920 církevním učitelem.

10. 6. Maxim

biskup

zemřel: kolem r. 361

Podle listiny jáhna Jana působil v Neapoli jako 10. biskup po sv. Fortunátovi. Pro obranu nicejského pravověří byl odsouzen k exilu pravděpodobně na východ. Datování jeho smrti je doloženo i z nálezu nápisu v jeho hrobě na 2. polovině 4. stol., podle toho, že není uváděno slovo "sanktus" a místo "Christi" je znak Px (-přes sebe). Mnohé životopisy uvádějí za pravděpodobný rok jeho smrti r. 361.

11. 6. Barnabáš

apoštol, mučedník

narozen: kolem Kristova narození na Kypru

zemřel: r. 61 u Famagusty na Kypru

patron Milána a Florencie; tkalců a bednářů; proti sporům; proti padání kamenů; proti krupobití; proti smutku

Barnabáš se řadí ke 72 Ježíšovým učedníkům, sám však již nezažil Syna Božího. Byl synem manželů, kteří vlastnili na ostrově Kypru statek. Barnabášovo křestní jméno bylo Jose. Byl vychován v židovské víře. Barnabáš dostal své nové jméno od apoštolů a znamená „Syn útěchy“. Prodal celý svůj statek a výtěžek předal Petrovi. Jeho chování se považovalo za dokonalé odloučení od všeho pozemského a končené obrácení ke křesťanství. Cenili si Barnabáše pro jeho mimořádnou schopnost utěšovat truchlící a obdivovali nadto jeho jasnovidecké schopnosti (charisma). Od počátku byl Barnabáš úzce spřátelen s Pavlem. Na jeho doporučení přijali Pavla do okruhu apoštolů. V četných kapitolách Skutků apoštolských je Barnabáš citován jako Pavlův průvodce, např. na jeho první misijní cestě. S evangelistou Markem odcestoval na Kypr, aby tam mnoho let hlásal evangelium. Je proto považován za apoštola Kypru. Během své misijní činnosti byl Barnabáš v r. 61 ukamenován židy v Salamidě u Famagusty na Kypru. Jeho hrob odkryli v 5. století.

12. 6. Jan z Fakunda

narozen: r. 1419

zemřel: 11. června 1479

San Facundo je město ve Španělsku na území historického království León; dnes jej na mapách najdete pod jménem Sahagún. Roku 1419 se zde narodil v rodině de Castrillo syn jménem Jan. Vzdělání získal v benediktinském klášteře a roku 1445 byl vysvěcen na kněze. Vystudoval univerzitu v Salamance a roku 1463 se stal augustiniánským řeholníkem. Splnil tak slib, který dal v době své nemoci. Duchovní život svatého Jana byl zasvěcen především eucharistické úctě. Byl však i vyhledávaným zpovědníkem a známým kazatelem; zvláště horlil proti nejrůznějším výstřelkům nemravnosti. Později se dokonce objevila legenda, která tvrdí, že na základě Janova kázání se rozešel jistý šlechtic se svou milenkou – dnes je v módě říkat „přítelkyní“ – s níž dosud žil v konkubinátu. Dotyčná však přísahala pomstu a prý byla hybatelkou spiknutí, které vedlo k vraždě Jana z Fakunda jedem. Kanonizován byl až po dvou staletích, roku 1690.

13. 6. Antonín z Padovy

kněz, řeholník, církevní učitel OFM

narozen: r. 1195 v Lisabonu, Portugalsko

zemřel: 13. června 1231 v Arcelle u Padovy, Itálie

patron Padovy; za znovunalezení ztracených věcí; milujících, manželství, žen a dětí, těhotných žen, za šťastný porod, proti neplodnosti; starých lidí; chudých; cestujících; pekařů, horníků, lodníků, námořníků, trosečníků, pastýřů vepřů, pošťáků a pracujících na poště; proti horečce, proti nemocem dobytka, proti moru; proti ztroskotání lodi, proti válečným útrapám, pomocník v každé nouzi; františkánů; zvířat, koní; proti lichvě a úrokům

Antonín, jehož křestní jméno znělo Fernandez, přišel na svět r. 1195 jako syn bohaté šlechtické rodiny v Lisabonu. Po dobrém náboženském vzdělání vstoupil r. 1212 k augustiniánským kanovníkům v portugalské Coimbře a přijal kněžské svěcení. Po létech stál mladý duchovní mezi truchlícími masami lidí, když bylo pochováváno v Coimbře pět františkánských misionářů, kteří byli zavražděni mohamedány v Maroku. Hluboce dojat tímto zážitkem, rozhodl se augustián Fernandez, že vstoupí do františkánského řádu a odejde do Afriky jako posel víry. Přestoupil r. 1220 k menším bratřím do kláštera sv. Antonína v Coimbře a přijal zde jméno Antonín. O něco později vyrazil lodí do Maroka, aby tam hlásal slovo Boží. Sotva dorazil do Afriky, onemocněl tak těžce, že byl měsíce upoután na lůžko. Zeslaben a hluboce nešťastný musel uznat, že se musí vrátit do Portugalska. Nakonec se osud františkánského mnicha rozhodl při plavbě směrem do vlasti: těžká bouře přirazila loď ke břehu Sicílie. Antonín se odtud odebral do Assisi, kde právě zakladatel řádu František zval ke druhé generální kapitule do Porcinkuly. Pokorně a tiše se zúčastnil shromáždění, nikdo si ho nevšiml. Konečně se ho ujal řádový provinciál kraje Emilia-Romagna a vzal ho se sebou do osamělého horského kláštera Monte Paolo. Postupně se projevovalo jeho mimořádné řečnické nadání. Itálie objevila jednoho z nejnadšenějších kazatelů celých církevních dějin. Od té doby stál Antonín na kazatelnách kostelů, na velkých náměstích a na mořských plážích a hlásal lidem slovo Boží – někdy sem přišlo až na 30 tisíc posluchačů. V letech 1222 až 1224 působil Antonín v kraji kolem Rimini a Milána, od r. 1224 do 1226 přeložil své působení do jižní Francie a r. 1227 se vrátil do Horní Itálie, kde se nakonec usadil v Padově. V centru strhujících kázání, která mu otvírala srdce lidí a přiváděla k víře i ty, co tvrdošíjně popírali Boha, byl stále slovní boj proti bludům té doby, proti katarům, albigenským a waldenským. Jeho úsilí na tomto poli korunovaly velkolepé úspěchy. Františku z Assisi nemohla uniknout vynikající osobnost v jeho řádu. Otec řádu jmenoval Antonína nakonec prvním učitelem teologie pro Menší bratry, mistrem františkánů. Mnoho času však už nezbývalo mladému Antonínovi k vykonávání této činnosti. Velmi oslaben a vyčerpán dlouholetými misijními cestami za nejtěžších podmínek musel se uchýlit r. 1231 na statek blízko Padovy, aby načerpal sil. V koruně stromů si dal postavit vzdušné sídlo, které bylo jeho oblíbeným místem. Když Antonín, jemuž papež Řehoř IX. dal pro jeho velkou znalost Písma svatého titul „Archa Zákona“, cítil, že se blíží smrt, odebral se ve svých 35 letech k řeholnicím do Arcella u Padovy. Tam zemřel 13. června 1231 s kajícím žalmem na rtech. V r. 1263 byly jeho ostatky za přítomnosti řádového generála Bonaventury, další velké osobnosti františkánského řádu, vyzvednuty a přeneseny do Antonínovy baziliky, pro něho zbudované. U Antonínova hrobu se udály v průběhu doby mnohé zázraky, takže Bonaventura jednou řekl: „Hledáš-li zázraky, jdi k Antonínovi!“ Svatý Antonín je často zobrazován, jak káže rybám. To se vztahuje k nejslavnější legendě ze života kazatele: když jednou chtěl Antonín kázat velkému množství lidí, skoro nikdo ho neposlouchal. Najednou vystrčily ryby své hlavy z moře a naslouchaly kazateli. Tento zážitek vedl podle legendy k tomu, že všichni obyvatelé Rimini se dali pokřtít.

Antonínův kult se rozšířil především v Padově a ve františkánském řádu; od 16. století je velký mnich a kazatel vysoce uctíván v celé církvi. V Itálii patří Antonín do dnešního dne k nejuctívanějším církevním postavám, Antonínova bazilika v Padově je jedno z nejvíc navštěvovaných poutních míst.

14. 6. Anastáz

mnich, kněz, mučeník

zemřel: 853

Anastáz byl mnichem a později knězem v Cordóbě. Velmi ho zasáhlo mučednictví Fandily a dodalo mu sílu, takže se s odvahou postavil proti Mohamedu I., vyznal svou víru v Krista a byl mohamedány sťat. S ním byl zároveň v Cordóbě pro víru popraven i mnich Felix z Alcala, jenž pocházel z Getulie a k večeru téhož dne i řeholnice Digna z Tabanos, která se ve své pokoře nazývala "Indigna" tj. "nehodná". Měla vidění sv. Agáty, jenž jí podávala rudou růži a vybízela ji k utrpení pro Krista. Opustila klášter a zapálená svatou horlivostí se postavila před soudce se slovy: "Jsem společně vinna uctíváním pravého Boha v Trojici“. I ona z lásky ke Kristu položila svůj život. Všechny tři mučedníky vedle římského martyrologia v tento den obzvlášť připomíná benediktinský řád.

15. 6. Vít

dítě, mučedník

narozen: kolem r. 297 na Sicílii, Itálie

zemřel: kolem r. 304 v Římě, Itálie

patron Dolnosaska, Saska, Čech, Pomořan, Rujany a Sicílie; Prahy, Mönchengladbachu, Ellwangenu, Korveye, Höxteru a Křemsu; saských císařů; mládeže; hostinských, lékárníků, vinařů, herců, sládků, horníků, kovářů; k ochraně cudnosti; domácích zvířat, psů a drůbeže; pramenů, proti vzteklině; proti padoucnici, posedlosti, hysterii a křečím; proti očním a ušním chorobám; němých a hluchých; proti pomočování; proti blesku, nečasu a nebezpečí ohně; proti neplodnosti; pro dobrou setbu a dobrou sklizeň; pomocník v nouzi

Vít patří k nejpopulárnějším světcům katolické církve. Ve 14. století byl přijat mezi 14 svatých pomocníků v nouzi; od té doby je Vít nositelem četných patronátů. Vít, narozený pravděpodobně na jihozápadním pobřeží Sicílie, se dožil jen sedmi let. Jeho pohanský otec žádal po dítěti, které bylo svým vychovatelem a svou kojnou Krescencií vychováno křesťansky, aby odpřísáhlo zapření víry. Vít se zpěčoval a uprchl s oběma dospělými do Lucany v Dolní Itálii. Podle legendy je všechny živil jeden šlechtic. Jednoho dne byli odhaleni a předvedeni v Římě císaři Diokleciánovi, krutému pronásledovateli křesťanů. Vít sice vyléčil ještě panovníkova syna z padoucnice, avšak panovník se mu necítil zavázán. Dal dítě a jeho dva průvodce vhodit do kotle s vařícím olejem. Avšak všichni tři vystoupili z oleje neporušeni. Lev, jemuž je předložili k žrádlu, si lehl před nimi a lízal jim nohy. Tu dal zuřivý Dioklecián sedmiletého Víta s jeho kojnou a učitelem natáhnout na skřipec a pak stít. Několik šlechticů prý hlídalo podle legendy mrtvoly, až je jedna křesťanka pochovala r. 304.

16. 6. Benno z Míšně

biskup

narozen: r. 1010 v Sasku (nebo Durynsku), Německo

zemřel: 16. června 1106 v Míšni, Sasko

patron Mnichova; Altbayernu; biskupství Drážďany – Míšeň; rybářů a soukeníků; proti moru; proti suchu a za déšť; proti nečasu

Kněžské svěcení přijal jako benediktinský řeholník a v 56 letech byl zvolen biskupem. Věrně vedl 40 let míšeňskou diecézi a při tom se naučil slovanskému jazyku. S neúnavnou trpělivostí a láskou hlásal evangelium i okolním Slovanům. Na území polabských Slovanů stavěl chrámy a podporoval chudé, byl nazván jejich apoštolem. Za války utiskovaných Slovanů proti králi zůstal Benno stranou, a proto jej král uvěznil a poplenil biskupství. Když Benno získal svobodu, napravoval co bylo zničeno. Za roztržek stál věrně při papeži.

17. 6. Řehoř Barbarigo

biskup v Bergamu a Padově, kardinál

narozen: ve 13. září 1625 v Benátkách, Itálie

zemřel: 18. června 1697 v Padově, Itálie

Pocházel z Benátek. Ve 20 letech se stal diplomatem. V Münsteru se podílel na dosažení Vestfálského míru. Byl zapsán do "Rady moudrých". Jeho touhou však byla jen moudrost pocházející od Boha. Stal se knězem a horlivým služebníkem. Papežem byl povolán na biskupský stolec v Bergamu a později v Padově. Stal se i kardinálem. Jako biskup byl velice laskavý a soucitný, přitom vedl pokorný život kajícníků. Založil seminář, zřídil školu výchovných jazyků i mnohojazyčnou tiskárnu. Zemřel s pověstí svatosti. Svatořečen byl 26. května 1960 papežem Janem XXIII.

18. 6. Marina

narozena: 3. století Antiochie, Sýrie

zemřela: r. 305 v Antiochii, Sýrie

partonka sedláků, panen, kojných, dívek, rodiček, manželek, jako pomocnice při těžkém porodu, proti neplodnosti, při nemocech obličeje a  ranách, jako zastánkyně v nouzi, a jako přímluvkyně za splnění všech přání

Narodila se ve 3.stol. V Antiochii, a zemřela roku 305, také v Anitochii, dnešní Sýrii. Byla to hrdinka náboženské literatury, patřila ke 14 svatým pomocníkům v nouzi vedle Barbory a Kateřiny. Zařadila se tak mezi 3 "Virgines Capitales".To znamená mezi 3 svaté panny. Byla to křesťanská dívka, která žila v rodině pohanského kněze Aesidia z Antiochie, v době císaře Diokleciána. Dítko bylo vychováváno kojnou v křesťanském duchu. Marina odmítla návrh k sňatku, který jí dal perfekt Olybrius. Perfekt ji proto udal ze msty jako křesťanku, takže původní nevěsta se stala mučednicí, na níž mistři popravčí vyzkoušeli řadu mučení. Podle jiné varianty ji udal sám otec. A tak došlo v trýznění, které znaly všechny časy: pochodně, bičování, věšění za vlasy. Byla dokonce, jak se vypráví, pohlcena Satanem v podobě draka, což bylo nejspíše symbolické vyjádření zla. Stačilo však prý jen znamení kříže a mrcha zmizela. Vzniklé rány se však Marině zázračně hojily, takže nakonec musela být Marina sťata mečem. Přitom mučednice slíbila, že ženám, které se budou před porodem modlit, zajistí, aby se jim narodily zdravé děti a aby porod proběhl hladce. Zárověň před smrtí prohlásila, že každý, kdo postaví kostel na její počest anebo bude zapalovat svíce, obdrží všechno, co si bude přát. A co víc, kdo napíše její příběh, bude mít v nebi nevadnoucí korunu a kdo ji bude vzývat na smrtelné posteli, bude se těšit Boží ochraně a ani pekelné mocnosti ho nepřemohou.

PAMÁTKA NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA

19. 6. Jan Nepomuk Neumann

biskup CSsR

narozen: 18. března 1811 v Prachaticích, Čechy, ČR

zemřel: 5. ledna1860 ve Filadelfii, USA

Ke svatým jejichž kanonizační proces byl uzavřen teprve v nedávných letech, patří také Jan Neumann. Dne 19. června 1977 ho papež VI. prohlásil za svatého. Narodil se jako syn české matky a německého otce v Prachaticích na Šumavě. Studoval v Českých Budějovicích a v Praze, ovládal osm jazyků a velmi se zajímal o botaniku a astronomii. Po studiích, protože nemohl dosáhnout kněžského svěcení ve své diecézi pro množství kléru, se rozhodl jít do misií v Severní Americe. Poté, co byl ve svých 25 letech newyorským biskupem Johnem Dubois vysvěcen na kněze, působil tento učený muž několik let mezi německými přistěhovalci u Niagarských vodopádů. Roku 1840 vstoupil do řádu redemptoristů. Byl představeným celé americké misie redemtoristů. Tehdy též uvedl do Ameriky kongregaci Chudých školských sester Matky Boží, založenou služebnicí Boží. M. Terezií od Ježíše Gerhardingerovou a otevřel jí dům v Baltimore. Pro své vynikající pastorální působení byl 1. února 1852 ve svých 41 letech, jmenován biskupem ve Filadelfii. Založil přes 80 kostelů, kolem 100 škol a neúnavně cestoval po celé diecézi. Založil kongregaci Františkánek z Glenn Riddle, zaměřenou k péči o mravně ohrožená děvčata a nemocné a později i na vyučování. Dne 5. ledna 1860 se na ulici ve Filadelfii zhroutil úplným vyčerpáním a byl na místě mrtev. Byl pohřben v redemptoristickém kostele sv. Petra ve Filadelfii.

PAMÁTKA NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE JEŽÍŠOVA

20. 6. Silverius

papež

narozen: (?)

zemřel: 537

Silverius byl papež. Jeho otec byl papež sv. Hormisdas. Silverius byl neochvějný zastánce pravověří v porovnání s kacířstvím císařovny Theodory. Ta nařídila generálovi Belisariovi, aby vstoupil do Říma a Silveria vyhnal 9. prosince 536. Vojáci heretické císařovny s sebou přivedli nového papeže Vigilia, vyslance v Cařihradu. Na jaře 537 Řím oblehli Góthové. Silverius byl obviněn z vlastizrady, že se s nimi spolčil. Jako trest byl degradován na mnicha. Odvolal se k císaři Justiniánovi, který ho poslal zpátky do Říma. Nový papež Vigilius ho však násilím převezl na ostrov poblíž Neapole, kde byl zavražděn, pravděpodobně umučen hladem.

21.6. Alois Gonzaga

řeholník TJ

narozen: 9. března 1568 v Castiglione u Mantovy, Itálie

zemřel: 21. června 1591 v Římě, Itálie

patron Mantovy; mládeže; studujících; při volbě povolání; proti moru, proti očním chorobám

Alois přišel na svět jako syn hraběte Ferdinanda z Gonzogy na rodinném zámku v Itálii. Otec chtěl mít ze syna válečníka, matka ho vychovávala ke zbožnosti a bázni Boží. Ve věku deseti let složil Alois, jako páže u dvora ve Florencii, slib věčné čistoty. Silně ovlivněn osobností kardinála Karla Boromejského v Miláně, od něhož Alois přijal ve svých dvanácti letech první svaté přijímání, zrálo v chlapci rozhodnutí, vzdát se nároků na majetek jako prvorozený ve prospěch svého bratra Rudolfa, zříci se celého dědictví a sloužit jen Bohu. Přes počáteční odbor svého otce vstoupil ve svých 17 letech 21. listopadu 1585 v Římě jako novic do Tovaryšstva Ježíšova, jezuitského řádu. Po dvou letech složil sliby. Celý svůj život věnoval mladý muž od nynějška teologickým studiím a péči o těžce nemocné. Při těžké morové epidemii v Římě se staral o nakažené a sám se nakazil. Zemřel 21. června 1591. Aloisovy bylo teprve 23 let. Zanechal dopisy a spisy, které byly příkladem hlavně pro mládež. Byl svatořečen r. 1726.

22. 6. Jan Fišer a Tomáš More

zemřeli: 1535

Jan Fisher - byl profesorem a kancléřem university v Cambridge. V 35 letech se stal biskupem v Rochestru. Psal spisy na obranu víry proti bludům. Věnoval zvláštní péči chudým a nemocným.

Tomáš More - se stal právníkem, oženil se a vychoval čtyři děti. Žil intenzívním duchovním životem i přesto, že byl ve službách krále pasován na rytíře, zvolen za mluvčího parlamentu, správcem dvou universit a zastával úřad lorda kancléře.

Oba, on i Jan Fisher, byli odsouzeni pro velezradu, jelikož odmítli podepsat prohlášení proti nerozlučitelnosti manželství a uznat svrchovanost krále Jindřicha VIII. nad církví. Popraveni byli v témže roce v Londýně.

23. 6. Josef Cafasso

kněz

narozen: 15. ledna 1811 v Castelmovo d´Asti, Itálie

zemřel: 23. června 1860 v Turíně, Itálie

patron duchovních správců ve věznicích

Pocházel z italské rolnické rodiny. Stal se knězem a učitelem morální teologie v Turíně, od r. 1848 rektorem Kněžského konviktu tamtéž. Významné bylo jeho působení v turínské věznici. Vynikal moudrostí, pochopením pro potřeby současnosti, osobní kázní a velkou horlivostí. Vedl Jana Boska a pomáhal Josefu Cottolengovi.

24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

prorok, předchůdce Páně

narozen; šest měsíců před Kristem

zemřel: v polovině 1. století v Jeruzalémě

patron Malty, Burgundska, Provence; Florencie, Amiens, tkalců, krejčích, koželuhů, barvířů, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, majitelů biografů, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků; vinné révy, domácích zvířat, ovcí a jehňat; při abstinenci; proti padoucnici, bolestem hlavy, chrapotu, závratím, dětským nemocem; proti strachu; proti krupobití; karmelitánů; maltézských rytířů

Ježíš řekl jednou o Janu Křtiteli: „Mezi těmi, kteří se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.“ Jan Křtitel přišel na svět asi půl roku před Kristem. Alžběta a Zachariáš byli už pokročilého věku: Alžběta byla už neplodná, nemohla počít dítě. Jednoho dne se zjevil Zachariášovi anděl Gabriel a zvěstoval mu narození syna, který má dostat jméno Jan. Když Zachariáš žádal od Gabriela znamení pravdivosti proroctví, nechal ho Gabriel oněmět a ohlásil mu, že se mu zase vrátí řeč při narození dítěte. A tak se i stalo. Když Alžběta, k úžasu okolí, porodila ve vysokém věku dítě, nabyl Zachariáš zase řeči. Nato ohlásil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid… A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, připravit mu cestu.“ Lid naslouchal Zachariášovým slovům, ale nerozuměl jim. Když bylo Janovi 30 let, odešel do pouště a k Jordánu a hlásal všude příchod Mesiáše, Vykupitele. Kázal ohnivě a uděloval křest pokání. Pak se objevil u Jordánu sám Ježíš a dal se pokřtít. Křtitel pak řekl lidu: „Ejhle Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Herodes Antipas spatřoval v Janu Křtiteli nebezpečí pro sebe a svůj trůn. Jan ho odsoudil i veřejně, že král opustil první manželku a oženil se s ženou svého bratra, události dostaly spád. Herodiada druhá manželka, štvala krále stále více a požadovala dokonce Křtitelovu popravu. Herodes nařídil stětí Jana Křtitele. Po popravě předala Salome své matce Herodiadě mučedníkovu hlavu na míse. Jan byl asi rok po smrti pochován v Samařsku.

25. 6. Vilém, ct. Ivan

-Vilém

zakladatel kongregace OSB

narozen: kolem r. 1085 ve Vercelli, Itálie

zemřel: 24. června 1142 v S. Salvatore di Goleto, Itálie

Pochází ze Savojska a z lásky ke Kristu si v mládí zvolil život poutníka a žebráka. Pohnut svatým Janem Materanským, vydal se z města Vercelli, aby s druhy zbudoval poustevnický klášter Monte Vergine. Později, pověstný duchovním učením, založil mnoho dalších pousteven a svatyní v jižní Itálii. Jako opat dožil svůj pozemský život v Guletu u Nuscum v Kampánii.

- Ivan

první poustevník v Čechách

narozen: v 9/10 století

Byl prvním poustevníkem ve 2. polovině 9. stol. v povodí Berounky. Živil se prací svých rukou. Setkal se i s knížetem Bořivojem a jeho ženou sv. Ludmilou. Před smrtí posloužil Ivanovi sv. svátostmi kněz Pavel. Ivan byl pochován ve své poustevně u Loděnického potoka (sv. Jan pod Skalou). U jeho hrobu byla brzy kaple, později proboštství a pak benediktinský klášter. Renesance úcty k bl. Ivanu nastala v 16. – 18. století, kdy byly u jeho hrobu konány z Prahy velké poutě. V 18. století vznikl poustevnický řád ivanité.

26. 6. Jan a Pavel z Říma

mučedníci, bratři (?) 4. století

narozeni: v Římě, Itálie

zemřeli: v Římě

patroni proti nečasu, blesku a krupobití, za nebo proti dešti; proti moru

Mučedníci Jan a Pavel, jejich jména jsou v římském kánonu, jsou uctíváni v Římě už od 6. století. Nejsou však jisté údaje o životě a působení obou mučedníků, kteří snad byli bratři. Podle legendy byli Jan a Pavel úředníky v paláci u Konstancie, dcery Konstantina Velikého. Když Konstancie zemřela, nechtěli prý bratři sloužit novému panovníkovi, proto je dal zavraždit.

27. 6. Cyril Alexandrijský

patriarcha, církevní učitel

narozen: kolem r. 380 v Alexandrii, Egypt

zemřel: 27. června 444 v Alexandrii

Po získaném vzdělání odešel k mnichům na poušť, naučit se od nich i pravému ctnostnému životu. Stal se pak patriarchou alexandrijským v Egyptě. Vedl věroučný spor s Církví v Cařihradě, kde heretický patriarcha Nestorius popíral Marii jako Bohorodičku. Cyril byl neohroženým obráncem víry v Mariino božské mateřství a r. 431 předsedal koncilu v Efezu, kde měl hlavní podíl na odsouzení nestoriánského bludu. Svými spisy se stal jedním z největších teologů a exegetů Východu.

28. 6. Irenej z Lyonu

biskup, mučedník

narozen: kolem r. 130 v Malé Asii

zemřel: kolem r. 202

patron lyonské diecéze

Irenej, žák velkého Polykarpa, se stal kolem r. 170 knězem v Lyonu. Roku 177 nebo 188 ho jmenovali biskupem v Lyonu; v tomto úřadě konal Irenej neustále misie, říká se, že se na svých misijních cestách dostal až do východní Galie. Svým slavným dílem „Adversus haereses“ (Proti bludům) chtěl působit proti gnosticismu. Podle tradice Irenej zemřel kolem r. 202 jako mučedník.

29. 6. Slavnost Petra a Pavla

apoštolové, mučedníci

narozeni: Petr - kolem Kristova narození v Betsaidě, Galilea

               Pavel - kolem r. 10 až 5 před Kristovým narozením v Tarsu, Turecko

zemřeli: Petr: r. 64 (67?) v Římě, Itálie

              Pavel: r. 67 v Římě

Petr: patron papežů, církve, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchařů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků, penitentů, panen; ochránce proti hadímu uštknutí a krádežím; pomocník při horečce, vzteklině, posedlosti, bolestem nohou; záštita dlouhověkosti

Pavel: patron teologů, katolického tisku, duchovních správců, dělnic, tkalců, sedlářů, lanařů, košíkářů; pomocník proti ušním chorobám, křečím, proti hadímu uštknutí a proti strachu; přímluvce za déšť a za plodnost polí

Petr - původně se jmenoval Šimon, byl ženatý a žil s rodinou v Kafarnau, byl rybář. Jeho bratr byl Ondřej, učedník Jana Křtitele. Spolu s ním odešel Šimon za Ježíšem, když ten se ukázal jako pravý Mesiáš. Ježíš povolal oba za své učedníky a řekl Šimonovi: „Ty jsi Petr, to je skála a na té skále vystavím svou církev.“ Těmito slovy se ze Šimona stal Petr a později první hlava církve, první papež. Úspěšně působil v Antiochii a v Malé Asii, než přišel do Říma, kde v té době vládl Nero. I zde v Římě chtěl Petr hlásat slovo Boží. Nero ho však dal zatknout a odsoudit k smrti na kříži. Jediná slova, kterými Petr reagoval na rozsudek byla, že chce být ukřižován hlavou dolů, protože není hoden zemřít jako Kristus.

Pavel - Šavel byl synem zámožného Žida z města Tarsu. V rodném městě získal vzdělání v řeckých školách a poté odešel do Jeruzaléma, aby se seznámil se Zákonem svých předků. Přiklonil se ke straně farizejů a horlivě pronásledoval křesťany, považované za rouhače. Když rada odsoudila k smrti jáhna sv. Štěpána, hlídal Šavel pláště, které si svlékli ti, co odsouzence kamenovali. Zakrátko se stal jedním z nejvýznamnějších pronásledovatelů Kristových učedníků, a když se rozprchli z Jeruzaléma do cizích měst, vyžádal si povolení, aby po nich směl pátrat i tam. Vypravil se z Jeruzaléma do Damašku, aby zajímal tamější křesťany. Když se blížil k městu, oslnila jej náhlá záře z nebes. Padl na zem a uslyšel hlas: "Šavle, Šavle, proč mne pronásleduješ?" Zeptal se polekaně: "Kdo jsi, Pane?" a uslyšel odpověď: "Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." Šavel vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Jeho průvodci ho museli do Damašku dovést. Teprve třetího dne k němu přišel Kristův učedník Ananiáš, vložil na něho ruce a řekl mu, že ho za ním posílá Ježíš. Šavel opět prohlédl a rozhodl se přijmout křest. Od té chvíle se Šavel stal stejně horlivým hlasatelem víry Kristovy. Chtěl se připojit k apoštolům, ti však se ho obávali a nedůvěřovali mu. Pomohl mu Barnabáš. Uvedl ho k ostatním a přesvědčil je, že Šavel byl skutečně obrácen na víru a vyvolen, aby hlásal slovo Boží. Šavel pak přijal jméno Pavel. Kázal v mnoha zemích a obrátil na víru bezpočet lidí. Když roku 66 vypuklo v Palestině povstání proti Římanům, vyostřilo se i pronásledování křesťanů, kteří byli považováni za židovskou sektu. Pavel byl uvězněn v Římě a nakonec sťat.

30. 6. Prvomučedníci římští

mučeníci

zemřeli: r. 64

Byli to muži, ženy i mládež, duchovní i laici, mnozí velmi brzy po přijetí víry. Padli ve velkém množství během prvního z mnoha pronásledování křesťanů. Když vyhořela velká část Říma, kterou podle historika Tacita dal zapálit Nero, císař uvalil podezření na křesťany a vyhlásil je za žháře. Usmrcování křesťanů pokládal lid za důvod k zábavě. Vedle Tacita o tom mluví z pohanů např. Seutonius, z křesťanských spisovatelů Klement Římský.