BŘEZEN

02.03.2010 23:09

 

1. 3. Suibert

narozen: kolem r. 647

zemřel 1. března 713

Byl Anglosas a stal se benediktinským mnichem a žákem sv. Egberta. Ten jej s Villibrordem a dalšími deseti připravil na misijní činnost u Frísů. V roce 690 odpluli do Fríska mezi pohany a mnoho jich obrátili na křesťanství. Při jeho návratu do Anglie v roce 693 byl biskupem Wilfrithem z Yorku vysvěcen na misijního biskupa bez určité diecéze. Suitbert také působil jako misionář ve Vestfálsku. Byl ochráncem pronásledovaných a žil asketickým životem. A co učil, to i konal. Nájezdy Sasů však pustošily jeho dílo u Frísů a Suitbert se proti nim cítil bezmocný. Na Pipinovi Herastalském si vyprosil rýnský ostrov u Düsseldorfu a na něm r. 710 založil klášter Verdský, pozdější Kaiserswerth se seminářem. Za svatého byl prohlášen Lvem III. 4.9. 810. V Düsseldorfu je z konce XII. stol. Suitbertovi zasvěcená sloupová basilika.

2. 3. Simplicius

papež

zemřel: 10. března 483

Podle seznamu papežů »Liber Pontificalis« byl Simplicius synem občana Tivoli jménem Castinus. Po smrti papeže Hilaria, tedy roku 468, byl zvolen jeho nástupcem. Jeho pontifikát byl dobou, kdy se hroutila Západořímská říše – roku 476 sesadil herulský vůdce Odoakar posledního západořímského císaře Romula Augustula, poslal císařské insignie do Byzance a přijal titul „král Itálie“. Svatý Simplicius, sedmačtyřicátý papež, zemřel roku 483. Byl pohřben v portiku vatikánské baziliky sv. Petra. Martyrologium Romanum udává jako datum jeho pohřbu 10. březen.

3. 3. Kunhuta

císařovna a řeholnice OSB

zemřela: 1033 / 1039

patronka: bamberské diecéze, těhotných žen, dětí, nemocných

Byla manželkou Jindřicha II. a cele patřila lidu, který se na ni mohl obrátit s každou prosbou. Ve svém postavení viděla povinnost být strážným andělem císaři i lidu. Měla zásluhu na Jindřichově spravedlivém panování i na dosazování jen opravdu zbožných a učených biskupů. Manželé žili zdrženlivě a ve spojení duší se navzájem obohacovali ctnostmi, dodržujíce slib čistoty složený před sňatkem. Kunhuta nebyla ušetřena zkoušky. Pro křivé nařčení byla podrobena tzv. "Božímu soudu" a bosá musela přejít rozžhavená železa. Bůh jí zázrakem pomohl dokázat nevinu. Dala vystavět dóm v Bambergu. Po smrti Jindřicha vstoupila do kláštera, který založila a v něm žila i zemřela jako obyčejná řeholnice.

4.3. Kazimír Polský

kralevic

narozen: 5. října 1458

zemřel: 4. března 1484 v Grodonu, Litva

patron Polska a Litvy, mládeže, maltézských rytířů

Kazimírovi rodiče byli polský král Kazimír IV. a královna Alžběta II. Pocházel Jagellonského královského rodu v Polsku. Více než vznešený rod ho těšilo, že je dítětem Božím. V roce 1471 byl uherskou šlechtou zvolen za krále, ale na uherský trůn nenastoupil, protože odmítl krvavý boj, bez něhož to nebylo možné. Dával přednost životu v ústraní. Vyznačoval se mravní čistotou, eucharistickou i mariánskou úctou a velkou dobročinností.

5.3. Teofil (Bohumil)

narozen: 5. března

biskup

zemřel: 195

Byl biskupem v Caesarei. Za papeže Viktora I. vedl v Palestině s jeruzalémským biskupem Narcisem synodu ohledně řešení sporu, mají-li se velikonoce slavit 14. března zároveň se židy podle části asijských biskupů a biskupů židovského původu nebo v neděli, které se dávala přednost v Římě. Teofil byl pro neděli zvolenou v Římě. V této souvislosti se o něm zmiňuje Eusebius a uvádí jej v chronologii nejvýznamnějších církevních představených. Spor o velikonoce se za jeho života nedořešil, ale až na Nicejském sněmu v r. 325. Teofil chtěl, aby v Církvi vládl především duch míru a pokoje a připojil se k lidem stejného smýšlení, zejména k Ireneji, pozdějšímu světci. S ním se podílel na smíření Efezu s Římem. Přidržoval se jeho zásad a prospíval v moudrosti i ve ctnostech. Křesťanské společenství vedl k Boží slávě pod ochranou Matky Boží. Snažil se žít podle Božího slova a ono u něj představovalo ozvěnu Boží lásky, kterou věřícím tlumočil jako "živou Lásku". Z jeho života je zpráv poskrovnu, omezené zprávy jsou i o jeho konci, k němuž došlo na začátku pronásledování císařem Septimem Severou.

6. 3. Friedrich (Bedřich, Miroslav)

opat

narozen:  12. století v Hallumu 

zemřel: 3. března 1175

Byl synem chudé vdovy, která ho jako malého chlapce poslala do sloužit jako pasáček ovcí. Během dlouhých hodin, které takto trávil o samotě na pastvinách, našel Frederik zálibu v modlitbě. Po čase začal Frederik uvažovat o kněžství, matka však váhala, zda jej má poslat na studie, totiž zda si to při své chudobě mohou dovolit. Chlapce se však ujal místní farář, který ho na studia poslal a podporoval jej. Během studia Frederik usiloval zvláště o rozvoj své osobní modlitby – synovské oddanosti Matce Boží, duchovního přátelství vůči svatému janu Křtiteli a úcty ke svaté Cecílii, prvokřesťanské panně a mučednici, která při obraně svého panenství položila život. Když Frederik dokončil studia, nedosahoval ještě věku nutného pro přijetí kněžského svěcení. Věnoval se tedy výuce jako pomocník faráře ve svém rodném Hallumu. Cítil se však povolán k životu zasvěcenému ve větší míře. Po matčině smrti se Frederik rozhodl odevzdat zcela Bohu a přijmout formu života řeholních kanovníků podle inspirace sv. Augustina. Spolu s dalšími podobně smýšlejícími muži vstoupil do premonstrátského řádu, společně pak roku 1165 založili opatství Mariengaarden, kde se Frederik stal prvním opatem.O přijetí se ucházela řada noviců. Přicházely také ženy, proto se Frederik rozhodl založit také ženský konvent. U opatství také vznikla slavná chlapecká škola s teologickými studiemi. Zakrátko vznikl také dceřiný klášter ve Steinfeldu. Na počátku března roku 1175 Frederik vážně onemocněl. Zemřel 3. března, krátce poté co oslavil svou poslední mši, a to ke cti Blahoslavené Panny Marie.

7. 3. Perpetua a Felicita

mučednice

narozeny: ve 2. století v Krtágu (?), Tunisko

zemřely: 7. března 202 (203?) v Kartágu

Obě byly mladé matky, zajaté v Karthagu za císaře Severa. Perpetua kojila své nemluvně ve vězení a otrokyně Felicita tam před popravou porodila holčičku. Byly pokřtěny až ve vězení a na smrt šly s radostí. Byly zmrskány, pak na ně byla vpuštěna divoká kráva, která je vláčela po zemi, a pak byly usmrceny mečem.

8. 3. Jan z Boha

zakladatel řádu OH

narozen 8. března 1495 v Montemór o Novo, Portugalsko

zemřel 8. března 1550 v Granadě, Španělsko

patron Granady, nemocných, nemocnic a ošetřovatelů, knihkupců, knihtiskařů a výrobců papíru

Pocházel z Portugalska. Zatoužil po poznání cizích zemí a po životě plném nebezpečí ve vojenské službě. Po návratu z Afriky, kde pomáhal otrokům, zakotvil v Granadě ve Španělsku jako prodavač. Po kázání Jana z Avily, které v něm vyvolalo silnou lítost, byl dočasně považován za blázna. Zbytek života pak zasvětil zcela péči o nemocné. Zajišťoval pro ně vše potřebné s opravdovou láskou a vytvořil pokrokovější typ nemocnic. Postupně se k němu připojili další spolupracovníci a tak vznikl začátek řádu Milosrdných bratří.

9. 3. Františka Římská

zakladatelka řádu, mystička

narozena: r. 1384 v Římě, Itálie

zemřela: 9. března 1440 v Římě

patronka Říma, žen, automobilistů (od r. 1925)

Františka se narodila r. 1384 jako dcera šlechtické rodiny. Už v jedenácti letech chtěla vstoupit do kláštera. Její rodiče to však zakázali a ona se proti své vůli podrobila. Byla provdána za Vavřince de Ponzianiho. Byla věrnou a pečlivou manželkou a matkou šesti dětí. Pod skvostným šatem nosila žíněný oděv. Hodně pomáhala chudým a žila ve ctnostech, zejména v pokoře a trpělivosti. Po smrti dvou dětí jí za války manžela zmrzačili a odvlekli i syna jako rukojmí. Dávala příklad krajní obětavosti a statečnosti. V roce 1425 založila společenství oblátek podle řehole sv. Benedikta. Do roku 1433 žily ve svých rodinách a až pak vytvořily společenství v jednom domě, nazvaném klášter Oblátek Tor de´ Specchi, kam se Františka přestěhovala až po smrti svého invalidního manžela, v březnu 1436. Žila tam čtyři roky a ve věku 56 let zemřela. Pohřbena byla v kostele Santa Maria Nuova nad zříceninami starořímského fóra. Kanonizována byla v roce 1608.

10. 3. Jan Ogilvie

kněz, řeholník misionář a mučedník TJ

Pocházel ze skotské vznešené rodiny. Roku 1593, sotva 14letý, odešel na studie do Evropy, v 17ti letech konvertoval. Několik let strávil na Moravě, v Brně byl v noviciátě u jezuitů. Pak byl v Rakousku, odtud se vrátil do Olomouce, kde studoval teologii. Po dokončení studia odešel do Francie a po 22 letech v cizině se vrátil do vlasti pod nepravým jménem kapitána Watsona. Působil v Edinburghu a Glasgowě, kde byl udán jako katolický kněz, ve vězení přikován a po 5 měsíců mučen. Nikoho neprozradil. Nakonec byl oběšen.

11. 3. Eulogius z Kordoby

biskup

narozen: 11. března, připomínka

zemřel: 859

Pocházel z urozené španělské rodiny. Jako kněz šířením evangelia i svými spisy a příkladem života byl velkým povzbuditelem křesťanů, zejména mučedníků, o kterých psal. Vězení poznal dvakrát, po druhém uvěznění byl v Córdobě popraven mečem.

12. 3. Kvirin

biskup

zemřel: r. 309 

O svatém Quirinovi se zmiňuje Eusebius z Caesareje ve své Kronice. Zpráva o jeho umučení, tzv. Passio, referuje, že Quirinus byl biskupem ve městě Siscii (dnešní Sisak v Chorvatsku). Za Diocletianova pronásledování byl zatčen a nucen k tomu, aby se podrobil císařským rozkazům a ovětoval bohům. Rezolutně odmítl, za což byl zbičován a uvržen do žaláře. Zde – po vzoru svatého Pavla – obrátil na křesťanství svého strážce Marcella. Po třech dnech byl předvolán před panonského prokonzula Amantia. Ten jej nechal odvést do Savarie, a když jej nedonutil ke změně smýšlení, rozkázal jej s kamenem na krku hodit do řeky Sávy. Stalo se tak roku 309. Savarští křesťané vyhledali jeho tělo a pohřbili je u městské brány jménem Scarabateus. Na přelomu 4. a 5. století byly ostatky svatého Quirina převezeny do Říma a uloženy v mauzoleu zvaném Platonia v blízkosti baziliky svatého Sebastiana na via Appia. Toto místo se stalo cílem mnoha poutníků, jak dosvědčují Itineraria ze 7. století.

13. 3. Patricie

mučednice

Novější životopis uvádí, že Patricie, která byla vnučkou Konstantina a Heleny uprchla do Říma a pak do Neapole, aby se vyhnula bludům. V Neapoli je prý uctívána jako panna, ale je uváděná i jako mučednice nikomedijská. Její ostatky jsou uchovávány v klášteře sv. Řehoře arménského, ve vosku. V cenném relikviáři jsou patrné její zuby. Zdá se, že její krev zkapalňuje po modlitbách. Dříve k tomuto jevu docházelo každý pátek v 15 hodin. Rok její smrti není znám.

14. 3. Matylda

královna

narozena: kolem r. 895 v Engermu, Sasko, Německo

zemřela: 14. března 968 v Quedlinburgu, Sasko – Anthálsko

Byla manželkou německého krále Jindřicha a matkou Oty, který se stal prvním císařem toho jména. Jako královna zůstávala skromná a svou tichostí, trpělivostí a láskou zušlechťovala drsnou povahu manžela. Ujímala se chudých, pomáhala nemocným a vězněným vyprošovala milost. Jako královnu ji velmi trápilo, že její synové se mezi sebou svářili pro dynastické soupeření a po smrti otce jí vyčítali, že svou štědrostí promrhala rodové jmění. Zabavili jí i statky, které byly jejím věnem. Klesla na úroveň nejchudšího, nic nevyčítala, jen se modlila za své syny, aby se polepšili. Její slzy zapůsobily a modlitby byly vyslyšeny. Synové ji s kajícností přišli odprosit.

15. 3. Longin

římský voják

narozen: kolem Kristova narození

zemřel: 1. století  

Tradice dává jméno Longinus dvěma postavám spojeným s Kristovým ukřižováním. Na západě bývá ztotožňován s vojákem, který Kristu probodl bok kopím. Na východě je obvykle jako Longinus jmenován setník, který vyznal Kristovo božství a pak hlídal jeho hrob. Podle obou tradic se jedná o římského vojáka, který se obrátil na základě událostí Velkého pátku a Zmrtvýchvstání. Od samotných apoštolů byl vyučen ve víře a pokřtěn, odešel z armády a věnoval se hlásání evangelia v kappadocké Caesareji. Působil zvláště mezi svými soukmenovci, tedy pohany římského původu. V Caesareji byl také – jakožto Říman – popraven stětím.»Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“«

16. 3. Heribert

arcibiskup

narozen: kolem r. 970 ve Wormsu, Porýní – Falc, Německo

zemřel: 16. března 1021 v Kolíně

Pocházel ze šlechtické rodiny v Německu. Studoval v benediktinském opatství a stal se kancléřem pro Itálii v roce 994 a r. 998 kancléřem pro Německo. Byl poradcem a průvodcem císaře Oty III. Od r. 995 byl knězem a r. 999 přijal biskupské svěcení a arcibiskupský úřad v Kolíně nad Rýnem, který zastával s pověstí svatosti. Nebyl však ušetřen ani pomluv, jimž zprvu věřil i Jindřich II. Heribert mohl žít v blahobytu, ale byl opravdovým pastýřem a pomocníkem ubohých, kterým ulevoval v mravní i v hmotné bídě až do své smrti.

17. 3. Patrik

biskup, misionář

narozen: kolem r. 385 v Anglii

zemřel: kolem r. 461 v Irsku

patron Irska, kadeřníků, ochránce dobytka, je vzýván proti obtížnému hmyzu a proti nemocem dobytka, za duše v očistci, proti zlu

Byl římsko-britského původu, v 16 letech byl zajat a odvlečen do Irska, kde 6 let v otroctví pásl ovce. Když se dostal na svobodu, rozhodl se stát knězem. Byl vysvěcen i na biskupa a v Římě dostal od papeže Celestýna I. plnou moc věrozvěsta pro Irsko, kam se vrátil hlásat křesťanskou víru. Pokřtěné naučil číst a psát, nejschopnější z nich světil na kněze. Nesnažil se bourat násilně pohanské zvyky, ale místo nich zaváděl křesťanské. Zasloužil se o to, že bardové i druidové se stali mnichy a pohanské kněžky začaly žít po způsobu řeholnic. Irové k němu lnuli jako k otci a zámožní mu nosili dary, které on odmítal s odůvodněním, že chudoba je nejjistější cestou do nebe. Patrik, apoštol Irska, zemřel kolem r. 461. Místo jeho smrti se nedá s určitostí zjistit. V národním muzeu v Dublinu se uchovává misionářův zub a zvonek.

18. 3. Cyril Jeruzalémský

biskup, církevní učitel

narozen: kolem r. 315 v Jeruzalémě

zemřel: 18. března 386 v Jeruzalémě

Mládí prožil v samotě, cvičil se ve ctnostech a studoval. Po vysvěcení na kněze mu byla svěřena výuka katechumenů. Roku 348 se stal nástupcem jeruzalémského biskupa Maxima. V časech nouze všemožně pomáhal chudému lidu. Byl zatažen do sporu s Ariány a vícekrát byl poslán do vyhnanství, kde prožil asi 11 let. O jeho pastýřské horlivosti svědčí katecheze, ve kterých věřícím objasňoval učení víry, Písmo sv. i tradici. Ve svých spisech zvlášť důkladně pojednává o prvních třech svátostech.

19. 3. Slavnost sv. Josefa

snoubenec Matky Boží Marie

narozen: v Nazaretě

zemřel: 1. století

Pocházel z královského rodu Davidova a v evangeliu je nazván mužem spravedlivým. Bohem byl vyvolen za snoubence Panny Marie. V jejich ctnostném manželství jim byla pojítkem Boží láska, která je obdařila zázračně počatým plodem, jenž se stal naší spásou. Jejich život nebyl snadný, ale naopak, protože ke spáse nevede cesta pohodlím. Přesto je plná radosti, neboť je to cesta víry, plná lásky a života ve spojení s Bohem.

Sv. Josef zemřel v Nazaretě, ještě před veřejným vystoupením Pána Ježíše.

20. 3. Archip

kněz, mučedník

Byl synem Filemona, jemuž psal apoštol Pavel list, který posílal po uprchlém otroku Onesimovi. Pocházel tedy z bohaté rodiny v Kolossách ve Frygii v Malé Asii. V jejich domě se shromažďovali křesťané. Archipovi rodiče Filemon a Appie byli za císaře Nerona bičováni, uzavřeni v jámě a zasypáni kamením. O Archipovi nemáme mnoho zpráv. V Kolosách byl knězem a nazván spolubojovníkem Pavlovým. Bylo mu od něj připomenuto, aby plnil povinnosti služby, kterou přijal, aby nepolevil v horlivosti, s níž začal. Některé životopisy uvádějí, že byl přepaden během bohoslužby, vyveden ven a protože se odmítl klanět se pohanské bohyni Artemide, byl ještě s dalšími věřícími kamenován. Nakonec prý ho rozřezali noži na kousky. Způsob jeho mučednické smrti však není dostatečně doložen. 

21. 3. Serapion

biskup v Thumisu

narozen: ve 3. století

zemřel: kolem r. 365 v Thumisu, Egypt

Byl poustevníkem, pohybujícím se velkou část života mezi lidmi, aby jim slovem i příkladem tlumočil evangelium a tak je obracel ke Kristu. Z téhož důvodu se z lásky prodával i za otroka, aby mohl obrátit jinak těžko dostupné duše.

22. 3. Epafrodit

biskup 

Žil v severomakedonském městě Filipy a církevní obcí byl poslán s hmotnou podporou k Pavlovi do Říma. Tam mu nějakou dobu sloužil a těžce onemocněl. Po uzdravení ho Pavel poslal zpět s dopisem a povzbuzením.

»Pokládám za nutné vypravit k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste poslali, aby mi posloužil v mých potřebách. Vždyť toužil po vás všech a znepokojilo ho, že jste se dověděli, jak se rozstonal. A opravdu onemocněl na smrt. Bůh se však nad ním slitoval – a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Tím spěšněji ho posílám nazpět, abyste se při pohledu na něj zase zaradovali a já abych tím měl o zármutek méně. Přijměte ho tedy s velkou radostí, jak se sluší na křesťany, a mějte takové lidi v úctě. Vždyť pro Kristovo dílo by málem byl umřel. Vlastní život dal v sázku, aby doplnil, v čem jste mi vy nemohli posloužit.« (Flp 2,25–30)

23. 3. Turbius z Mongroveja

arcibiskup

narozen: 16. listopadu 1538 v Moyorze, Španělsko

zemřel: 23. března 1606 v Limě, Peru

patron Peru a Limy 

Vystudoval kanonické právo a působil jako laický odborník na univerzitě v Salamance a na dvoře španělského krále Filipa II. Papež Řehoř XIII. jej roku 1580 – ač dosud laika – jmenoval arcibiskupem v latinskoamerické Limě. Turibius tedy přijal svěcení a následujícího roku nastoupil do svého nového úřadu.Na limském stolci působil Turibius čtvrt století. Během svého pontifikátu zorganizoval církev v Peru do osmi diecézí, uspořádal deset diecézních a tři provinční synody a v Limě založil první kněžský seminář na americkém kontinentě. Jeho úloha však nebyla snadná. Na odpor se mu stavěli především conquistadoři, kterým nebylo po chuti, že arcibiskup pokládá indiány za plnohodnotné křesťany – tedy plnohodnotné lidi. Sám se naučil domorodému jazyku, aby mohl komunikovat přímo s indiány. Na jeho přímý rozkaz muselo jeho kněžstvo zacházet s domorodci stejně jako se Španěly – jako se svobodnými lidmi. Není divu – Turibius byl odchovancem univerzity v Salamance, kde již v polovině 16. století položil dominikánský teolog Francisco de Vittoria základy mezinárodního práva a teorie přirozených, tedy nezcizitelných práv každého člověka. Turibius byl takřka neustále na cestách – k nevoli místokrále, který by jej radši viděl na svém dvoře. Indiáni však milovali svého biskupa, který se odmítl nechat nosit v nosítkách a putoval s nimi pěšky. Na jedné z těchto cest, které odmítl přerušit vzdor svému zdravotnímu, sv. Turibius zemřel. Stalo se to na Zelený čtvrtek, 23. března roku 1606. Za 120 let byl kanonizován.

24. 3. Kateřina Švédská

abatyše

narozena: r. 1331 ve Vadsteně, Švédsko

zemřela: 24. března ve Vadsteně, Švédsko

patronka proti předčasnému porodu a potratu, proti povodni

Je dcerou svaté Brigity, byla vychovávaná v klášteře a na přání rodičů se provdala za Egharda, s nímž učinila slib zdrženlivosti a zachovávání panenství. Její matka založila řád "Spasitele světa" a odešla do Říma, kam ji Kateřina r. 1348 následovala. Zpráva o smrti manžela ji zastihla v Římě. Zůstala však s matkou a provázela ji i na pouti do Svaté země. Když se vrátily, matka zemřela. Její tělo převezla příští rok do Švédska, kde ji ve vadstenském klášteře pohřbila a sama vstoupila do řádu Spasitele světa. Byla ještě jednou v Římě, pak těžce onemocněla a v 50ti letech zemřela.

25. SLAVNOST ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ

Při dnešní liturgické slavnosti se slaví nejpodivuhodnější a nejpamátnější okamžik - vtělení Krista v Marii z Nazaretu, kterou si vyvolil nebeský Otec za matku pro svého Syna. Pravý Bůh přijal naši přirozenost a Maria, skvoucí se čistotou, obdržela po svém souhlasu důležitou roli spolupracovnice v Božím plánu spásy.

Boží Syn, náš Vykupitel, stal se jedním z nás, abychom my měli účast na jeho božství.

26. 3. Kastulus

mučedník

narozen: ve 3. století v Římě, Itálie

zemřel: kolem r. 286 V Římě

patron pastevců; ochránce proti nebezpečí blesku a vody; proti krádežím koní; proti růži

Jako správce Diokleciánova římského paláce byl i horlivým křesťanem a pronásledovaným spolubratrům v něm poskytoval azyl. V horním patře císařského paláce skrýval i papeže Kája a shromažďoval věřící k bohoslužbám. Po vypátrání jejich shromaždiště císařským náměstkem byli všichni přítomní zajati. Kastul byl natahován na skřipci, bičován a shozen do jámy, kde byl zaživa zasypán pískem.

27. 3. Rupert

biskup

zemřel: kolem r. 718

patron Korutan a dělníků v solných dolech

Na žádost vévody Theodora II. přišel z Vormsu do Bavor hlásat evangelium. Z Řezna vedla jeho apoštolská cesta po Dunaji k Avarům a Slovanům. Na zříceninách Juvavie zbudoval biskupské sídlo a na místě poustevny sv. Maxima chrám a rozsáhlý klášter sv. Petra. Zřídil i klášter benediktinek zv. Nonnberg. Kolem obou vzniklo město Petrinia, pozdější Salzburg. Rupert zakládal chrámy a kláštery i u alpských Slovanů. Pro blaho lidu dával těžit sůl, opravovat silnice i budovat nové. Svou lásku k Bohu i zemi ukázal ještě při poslední cestě po biskupství, kdy se již připravoval na smrt. Jeho heslem bylo: "Ze všeho, co máme, můžeme svým nazývat jen to, co dáme chudým, toť náš poklad v nebi, ostatní nám bere smrt."

28. 3. Rogát

Jednou z oblastí, kde propukalo pronásledování křesťanů obvykle s velkou krutostí, byla provincie Africa Proconsularis – Prokonzulární Afrika, území dnešního Tuniska, dříve kartaginská država, kterou dobyla Římská říše v punských válkách. Přesto zde rozkvétalo křesťanství, pevná víra i značná vzdělanost – vzpomeňme jen na světce Cypriána, Augustina, Perpetuu a Felicitu a řadu dalších. Zde také při jednom z pronásledování zahynula skupina mučedníků, jejichž svátek si dnes připomínáme. Sluší se zmínit jejich jména: Rogatus, Aresius, Lucius, Candida, Cassian, Modestus, Castulus, Bonifatius, Maximus, Rusticus, Septimus, Servus, Zoticus a Liberatus, představený mnišské komunity z lokality Capsa u Byzeceke.

29. 3. Ludolf z Ratzerburgu

biskup, mučedník

narozen: ve 12. století v Sasku

zemřel: 29. března 1250 ve Wismaru, Meklenbursko – Přední Pomořany

Pochází ze Saska. Podle spisu M. Liptovské žil nejprve v premonstrátském řádu, stal se knězem a v roce 1236 biskupem v Ratzeburgu (Ratiboři) v Německu. V modlitbách i slovech usiloval uchránit svou diecézi od bludů a cizích nedobrých vlivů. Vedl bezúhonný život a statečně obhajoval církevní práva. Vzepřel se svému vévodovi Albrechtu Saskému, kvůli jeho neoprávněnému nároku na církevní majetek. Ten jej nechal uvěznit a ve vězení s ním zacházet tak zle, že na následky brzy po propuštění ve Wismaru zemřel.

30. 3. Jan Klimakos

opat

narozen: v 6. století v Palestině (?)

zemřel: 30. března kolem r. 649 v Palestině

V 16 letech se uchýlil jako mnich na horu Sinaj, kde žila skupina poustevníků. Avšak i tento způsob života byl pro Jana ještě příliš světský. Vyhledal si jeskyni, ve které žil od té doby čtyři desítky let. Asi po r. 638 byl zvolen opatem sinajského kláštera. Napsal pravidla řeholního života s názvem "Klimax", tj. žebřík do ráje (Scala paradísi).

31. 3. Balbína

mučednice

narozena: ve 2. století v Římě, Itálie

zemřela: kolem r. 130 v Římě

patronka proti strumě a jiným krčním chorobám

Podle legendárního podání byla Balbína dcerou římského tribuna Kvirina a byla s ním kolem r. 130 pro svou křesťanskou víru usmrcena. Mučednice byla prý pohřbena na Via Appia v Římě. Pohřebiště při Via Appia v Římě, které nese Balbínino jméno, i kostel sv. Balbíny na malém Aventinu v Římě se však pravděpodobně vztahují na zakladatelku jménem Balbína, a ne na mučednici.