První pátek v měsíci

Vždy na první pátek v měsíci je od 12 hodin ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Náměšti příležitost pro soukromou adoraci před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Po večerní mši sv. je společná prvopáteční adorace. 

 

Úcta k Srdci Ježíšovu je mezi křesťany velmi rozšířená. Své kořeny má zejména v Písmu svatém, dále ve spisech církevních otců a u světců. Ježíš v evangeliu představuje své srdce jako zdroj občerstvení a pokoje: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží“. (Mt 11,28-30) Ježíšovo srdce je spojeno s jeho láskou a smrtí na kříži pro nás, jak říká sv. Pavel: On mě miloval a za mě se obětoval“. (Gal 2,20) V 16. století úctu k Srdci Ježíšovu rozšířil sv. František Saleský (1567-1622), když založil Kongregaci Navštívení, kterou zasvětil právě Srdci Ježíšovu. Důležitý význam při šíření této úcty měla zjevení Nejsvětějšího Srdce sv. Markéta Marii Alacoque (1647-1690). Při těchto zjeveních jí Ježíš odevzdal poselství lásky a milosrdenství pro církev a všechny lidi. Všichni, kdo žijí v souladu s jeho láskou dostávají od Ježíše dvanáct zaslíbení:

 

 

 1. Dám jim všechny milosti potřebné pro jejich stav. 

 2. Vnesu pokoj do jejich rodin. 

 3. Potěším je v jejich trápeních.

 4. Budu jim v životě bezpečným útočištěm, zvláště v hodině smrti.

 5. Vyleji hojnost požehnání na všechno jejich konání.

 6. Hříšnici najdou v mém Srdci zdroj milosti a nekonečné moře milosrdenství.

 7. Lhostejné duše se stanou horlivými.

 8. Horlivé duše dosáhnou velké dokonalosti.

 9. Požehnám také domům, kde bude vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce.

10. Kněžím dám dar, že obrátí i nejzatvrzelejšího člověka.

11. Jména těch, kteří tuto úctu šíří, budou zapsána v mém Srdci a nikdy z něj nebudou vymazána.

12. Všem, kteří budou přijímat svaté přijímání na první pátek v měsíci nepřetržitě po devět měsíců, slibuji milost pokání při umírání: nezemřou v nemilosti ani bez svátosti. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm v posledních chvílích života.

 

Zaslíbení, především poslední z nich, nelze chápat jako pověru či jako laciný recept, jak "spolehlivě" dosáhnout nebe. Máme je chápat a vykládat na základě Písma svatého a učení církve. Zaslíbení jsou součástí božské pedagogiky: Ježíš chce tímto způsobem k sobě přitahovat lidská srdce. To, co Pán žádá, je naše láska, celý náš život, naše předsevzetí k hlubokému křesťanskému životu. Proto církev úctu k Srdci Ježíšovu vždy doporučovala.

(zdroj: Paulínky)