Dějiny Farnosti Hartvíkovice

Oblast okolo Hartvíkovice byla trvale osídlena zemědělským obyvatelstvem již v mladší době kamenné (paleolit). Pás osídlení se táhl podél řeky Jihlavy - ve stejném období rozkvět hradiště u Kramolína.

Počátky farnosti nejsou přesně známy. Obec existovala již ve 12. století, ale první zmínka o farnosti pochází až z roku 1340, kdy náležela děkanství tasovskému. Roku 1340 se také objevuje první zmínka o nynějším kostele, ale je vysoce pravděpodobné, že je starší.Kostel byl v majetku třebíčského benediktínského kláštera, který byl hnacím motorem v rozvoji našeho kraje. Později vykonávali patronát páni z Hartvíkovic, Okarce a náboženský fond (to v 18. a 19. století).

Nejstarší záznamy:

R. 1380 Jakub, rektor hartvíkovského kostela, byl přísedícím soudu, kterým se rozhodovalo, že Mikuláš z Ivančic je zákonitým farářem v Mohelně.

R. 1396 Ondřej, nájemce příjmů farních v Hartvíkovicích, vyznává, že je dlužen faráři Otíkovi 27 kop grošů, které složí v určitých lhůtách Mikuláši Puchníkovi, kanovníku pražskému a olomouckému pod trestem exkomunikace.

Kněz Jan, musel roku 1505 vrátit monstranci a jiné věci, které pobral, když zastupoval nemocného faráře Jiřího z Březníka. Pohnutky jeho činu nejsou známy.   

Ve starém ,,Protocollum domesticum‘‘ se píše: Léta Páně 1564 existovala v Hartvíkovicích farnost, k níž přináležely tyto větší okolní vesnice:

1. Dalešice, kde pobývaly řeholnice sv. Máří Magdalény podle řádu sv. Augustina. Jediný takový klášter na Moravě. Klášter byl již v úpadku a nemohl si vydržovat své vlastní probošty. Řeholnice byly tedy podřízeny hartvíkovickému faráři.

2. Valeč. O Valči se píše jen tolik, že panstvo i ostatní valečtí farníci byli pochováváni v Hartvíkovicích.

Do Hartvíkovic byli v té době dosazování kněží křižovnického řádu z hradiště sv. Hippolita u Znojma, známého také pod jménem Pöltenberg.

 

Farnost se udržela dlouho katolickou. Nicméně se od roku 1550 v kraji začínají zmáhat protestanti. Léta Páně 1598 přepadli faru, faráře zavraždili a kostel i faru s celým vybavením spálili. Do té doby byla farnost zasvěcena sv. Mikuláši. Protestanti poté kostel zastřešili a využívali pro své bohoslužby až do bitvy na Bílé Hoře (1620), kdy byl protestantský kazatel vyhnán brněnskou posádkou. Fara zůstala pro nedostatek kněží neobsazená. Byla přifařena do Mohelna a r. 1669 se stala filiálkou náměšťské farnosti a nesla také její jméno. Ještě roku 1701 lpěl zdejší lid nad přijímáním pod obojí, jak dokazují vysoké účty za víno pro komunikanty.

R. 1739 byla v Koněšíně zřízena zvláštní expozitura náměšťským děkanem a Hartvíkovice k ní byly přiděleny. Hartvíkovický kostel dostal titul „comendata“. Byl administrován kaplany, kteří bydleli v Koněšíně. Mše svaté se konaly jednu neděli v Hartvíkovicích a druhou pak v Koněšíně.

Tak se dělo až do r. 1785, kdy byla z rozhodnutí císaře Josefa II. v Hartvíkovicích zřízena místní kapelanie (lokalie). Kněz sem přišel 5. března 1785. Byl jím Josef Böhm, dosavadní kaplan v Mohelně. Ještě ale nebydlel ve farní budově. Tři roky pobýval u jakéhosi venkovana Jiříka Kříže. Nová fara se dostavěla r. 1788 a kněz se do ní na svátek sv. apoštola Ondřeje nastěhoval.

Dle údajů kroniky vše nalezl zpustlé: žádný plot, zahrada, chlév, studna… Vše jak zanechali protestanti. Kostel neměl žádného movitého majetku. Za pomoci náboženského fondu zbudoval kolem kostela 52 metrů dlouhou a 3 metry vysokou zeď, jejíž většina se dochovala dodnes.

K duchovní správě v té době náležely ještě mimo Hartvíkovic: Sedlec, Třesov, Popůvky, Vokarec (Okarec), 2 mlýny (¾ hod. a 1 hod. vzdálený) a 3 dvory (dva ¾ hod. vzdálené a jeden přímo v Hartvíkovicích).

 

Hartvíkovice: 218 obyvatel, 36 domů, 39 katolických rodin, žádný nekatolík

Sedlec:            328 obyvatel, 54 domů, 63 katolických rodin, 2 nekatolíci, žid žádný

Popůvky:        126    obyvatel, 20domů, 28 katol. rodin, žádný nekatolík

Třesov:           136  obyvatel, 22 domů, 25 katol. rodin, žádný nekatolík

Vokarec:           74 obyvatel, 11 domů, 11 katol. rodin, žádný nekatolí

Všech farníků je roku 1785 celkem 882.

 

Roku 1848:

Hartvíkovice: 359 obyvatel

Sedlec:           408 obyvatel

Popůvky:        185 obyvatel   

Třesov:          163 obyvatel 

Okarec:           95 obyv. + 1 žid

 

Roku 2001:

Hartvíkovice:   567 obyvatel

Sedlec:            267 obyvatel

Popůvky:           92 obyvatel

Třesov:           101 obyvatel

Okarec:          126 obyvatel

 

Přehled událostí ve farnosti od počátku 18. století:

1821 březen – vzpoura zdejších poddaných proti vrchnosti. Poddaní si mysleli, že povinnost roboty byla zrušena již před 3 léty. Vzpoura potlačena vojensky.

1838   3. březen - vloupání do fary, zmizela brokovnice, zlaté a stříbrné hodinky

1841 – kostel vykraden - zmizel stříbrný kalich, i ozdoby z rouch byly strhány

1844 – 3 nové oltářní kameny, zmínka o oltář. kamenu z roku 1764

1849   31. březen – posvěcen nový hlavní oltář

1853 – nejspíše prolomeno pět oken v kostelní lodi a kostel omítnut, nový zvon

1857   25. březen – požár v sakristii, shořelo veškeré vybavení

1857 – postavena zvonice v Třesově

1859 – povýšení lokalie na farnost

1888 – nová školní budova v Hartvíkovicích

1890 – posvěcena nová kaplička v Sedleci, stará zvonice zbourána kvůli nové škole

1898 – nový oltář Panny Marie Lurdské, rozšířen kůr, nové varhany, nová kazatelna

1900 – dva nové zvony

1902 – tři nové malované vitráže (dvě v lodi, jedna v sakristii)

1902 – kostel získal relikvii – úlomek kříže Kristova

1905   6. srpna – primiční mše svatá P. Josefa Chadima ze Sedlece

1907   21. července – primiční mše svatá P. Františka Bělocha ze Sedlece

1910 – nová škola v Sedleci

1913 – vloupání do kostela, ukradena monstrance a ciborium

1914 -18 – rekvizice zvonů kostela a zvoniček farnosti

1926 – elektrifikace Hartvíkovic

1929 – čtyři nové zvony pro kostel

1929 – nová školní budova v Hartvíkovicích

1930 – 13. červenec – primiční mše svatá P. ThDr. Aloise Michálka ze Sedlece

1933 – v obci postavena modlitebna Českoslovanské církve husitské (nynější tělocvična)

1942 – rekvizice tří zvonů nacisty + zvony v kapličkách

1946 – jeden nový zvon pro kapličku v Okarci a jeden v Popůvkách

1948 – primiční mše svatá P. Vladimíra Anselma Hronka O. P. z Popůvek

1959, 1978 – rozšíření hřbitova

1960   15. července – blesk uhodil do šindelové věže, požár, shořely památné listiny

1969 – úpravy fary, nové hospodářské budovy, postavena chata na zahradě

1970 – tři nové zvony pro kostel

1987 – úprava fasády kostela

1988 – nová dlažba – loď, zákristie, věž; materiál: kubánský mramor, zn. orchidea

1993 – v Hartvíkovicích po dvou stech letech přestává působit místní kněz

1999 – plynofikace, vodovod v Hartvíkovicích; oboje zavedeno na faru

2005 - nová elektroinstalace, opravena fasána věže, měděná krytina věže

Toto je jen výčet událostí, těch nejdůležitějších. Veškeré církevní slavnosti, svěcení křížů, zbožné spolky, drobné opravy kostela… je možno dohledat v archivu.

 

Architektonika kostela

První zmínky ze XIV. století se týkají pouze chrámové lodi a presbytáře(pravděpodobně ale vše starší). Tyto části byly nejspíše v 2. polovině 17. století barokně zaklenuty a přestavěny. Gotické znaky jsou patrny pouze na bočním vstupu, kropence u něj zasazené do zdi a postrannímu sanktuáriu po pravé straně presbytáře ve zdi. Gotické zdobení překryto omítkou. Boční vstup je venku goticky, vnitřně segmentově zaklenut. Venkovní mělká přizdívka je nejspíše pozůstatek bývalé předsíňky.

Zdi uvnitř kostela (nepočítaje klenbu) jsou 3x omítnuty a nátěrů je nespočet. Na první vrstvě omítky jsou prokazatelně malby.

Po zaklenutí klenba lodi částečně pomalována freskami, jak dokazují nálezy při restauraci stropu r. 1908. Farář přímo píše: „ Při čistění jsem objevil zbytky fresek – kousky rukou a hlav.“ Téhož roku loď vybílena, presbytář pomalován vodovými barvami (nedostatek financí). Už roku 1910 byl stav opět nevyhovující a protože se schylovalo k biskupské vizitaci, bylo rozhodnuto, že kněžiště vymaluje p. Svoboda z Velké Bíteše a že opraví hlavní oltář. Pro stále nedůstojný stav se farníci rozhodli vnitřek kostela vymalovat úplně. Na žádost farníků, za jejich finanční pomoci (přispěli   i emigranti, původní farníci, z Ameriky), jej vymaloval v létě roku 1924 akademický malíř J. Hübsch z Prahy a to ornamentálně a figurálně. Stěny a části klenby mají ornamentální výzdobu z rozvilin, strop je vyzdoben figurálně – pět obrazů znázorňujících pět tajemství radostného růžence. V presbytáři naproti oknu se nacházel nástěnný obraz „Obrácení sv. Pavla“, na stropě obraz „Božského srdce Páně“ a „Přečistého srdce Panny Marie“ – nyní má presbytář pouze ornamentální výzdobu (rozviliny). Poslední velká rekonstrukce vnitřní výzdoby se uskutečnila r. 1977.

Nynější okna (s výjimkou sakristie) byla prolomena nejspíše roku 1853. Dvě okna v lodi byla r. 1902 vyzdobena sklomalbou. Na jedné jsou zobrazeni sv. Cyril a Metoděj, na druhém Nejsvětější Trojice. Autorem je dílna B. Škardy z Brna.

                                                         

Věž

Věž, postavena nejspíše ve 2. pol. 17. století, je 34 m vysoká. Původní cihlová podlaha v patře u vstupu na kůr  vyměněna za mramorovou. Při požáru po úderu blesku roku 1961, shořel tubus s historickými dokumenty a šindelová střecha. Nahrazena pozinkovanou. Pořízen hromosvod, který kostel do té doby postrádal.

Měděná krytina pořízena r. 2005.

 

Sakristie, původní kaple

Byla zbudována v 2. polovině 15. století jako kaple. Dnes slouží jako sakristie. Je zaklenuta jedním polem křížové žebrové klenby rychlého sledu. Na závěrovém svorníku je ne zcela zřetelný reliéfový znak – svazek tří per, či dubových lístků. Čelní zeď v závěru kaple prolomena dvoudílným oknem, jehož lomený záklenek vyplňuje čtyřlistá rozeta. Okno vyplněno barevnou vitráží s obrazem sv. Jana Křtitele z r. 1902. Sanktuárium nalevo od okna.

Vchody jsou dva. První – přímý vchod z venku (r. 1974 přistavěna malá předsíňka). Druhý –  obdélníkový gotický portál v severní zdi kněžiště. Nynější zpovědnice zakrývá výklenek ve zdi a také sanktuárium.

V jihovýchodní, vnitřní zdi sakristie se nachází "vystouplý" gotický opěrný sloup dříve postaveného presbytáře.

 

Interiér kostela

Vnitřní zařízení je novobarokní, z doby po roce 1849, kdy Gustav Reiter z Brna zhotovil hlavní oltář s obrazem svatého Jiljí a dva boční oltáře s obrazy svatého Jana Nepomuckého (spolupatrona farnosti) a Nanebevzetí Panny Marie. Rekonstrukcí procházely průběhem doby. Obětní stůl byl vyroben roku 1978.

Oltář Panny Marie Lurdské, pochází z roku 1898. Zhotovil jej brněnský řezbář Jindřich Dáně. Nynější socha není původní. Ta byla menší, nejspíše vyřezávaná. Z kostela ji ukradl tehdejší kostelník po hádce s farářem ve 30. letech 20. století. Kostelník poté přestoupil k Československé církvi husitské. Socha prodána a tím pádem i ztracena na věky.

Roku 1898 byla také postavena nová kazatelna, nové varhany a rozšířen kůr. Kazatelna se už v kostele nenachází –  pro svou neforemnost (z celé jižní části lodi nebyl možný pohled na oltář) byla roku 1969 odstraněna.

Křtitelnice pořízena v 90. letech 19. století. V kronice se uvádí, že pochází z olbramovického kostela.

                                                                                                                                

Fara

Fara byla budována v letech 1785 – 1788. Má 4 místnosti, chodbu, kuchyň, spíž, sociální zařízení, garáž, kůlnu a hospodářské stavení. Kněžský pokoj je vybaven klasicistickým nábytkem. Ve faře je knihovna. Obsahuje knihy náboženské, historické, naučné a krásnou literaturu. Jsou psány česky, latinsky, německy, italsky a španělsky.

V roce 1999 byl do fary zaveden plyn a voda.

 

Zvony

Ačkoliv věž byla postavena nejspíše v 2. polovině 17. stol., kostel měl zvony zajisté i před jejím postavením. Otázkou zůstáva, kde byly zavěšeny.

Inventář z r. 1785 obsahuje pouze informaci, že na velké i malé věži jsou dohromady   4 zvony. Ve Wolného topografii diecéze brněnské z r. 1837 se uvádí, že kostel měl mnoho prastarých zvonů.

Roku 1894 měl kostel tři zvony:

1. Asi 10 centů (250 kg) těžký se starým nálisem: „ Anno domi MCCC+CIII hec capana fusa est ad honore dei o(i)potentis et octi( seti) patni eccie hertwikowicnsis. Ihs Eps per magistrum Johannem de Mezrzicz.“ (Letopočet pravděpodobně znamená rok 1497). Stejný mistr-zvon v rotundě v rotundě v Plaveči u Znojma-1487.

2. Zvon "Aegidius", 20 centů (553,5 kg) těžký s nálisem: „Zu Ehre Gottes und des heileigen Aegidius.“ Na jedné straně obraz Spasitele na kříži a na druhé sv. Jiljího. (Ulit r. 1853 v Jihlavě)

3. Zvon bez nálisu, vážící asi 7 centů (175 kg).

           

R. 1900 pořízeny místo prasklého umíráčku dva nové zvony od zvonaře Hillera a to:

1. Sanctus Josephus s nálisem: ,,Svatý Josefe, pomáhej nám svou záštitou!  Vážil 91,5kg.

2. Sancta Barbora s nálisem: „Svatá Barboro,oroduj za nás!“ Vážil 29 kg.

 

Profesor Dvorský ve své Vlastivědě moravské r. 1908 uvádí ještě zvon z 15. století.

 

Inventář z roku 1910 uvádí tento výčet zvonů:

1. Velký 20 centů těžký s následujícím německým nápisem:"„Zu Ehre Gottes und des heileigen Aegidius. Jos. Hilzen 1853 zu (nemohu přečíst)“. Zvon tento jest ozdoben plastickým obrazem „ Spasitel na kříži“ z jedné a podobný obraz sv. Jiljí z druhé.

2. Prostřední asi 10 centů těžký bez nápisu „poledník“ zvaný. Tento zvon jest nejstarší. Roku 1927 doplněno: Byl puklý!

3. Menší zvon asi 4 centy těžký r. 1900 v Brně od firmy: „Al. Hillera vdova a syn“ ulitý s obrazem sv. Josefa , Pěst. Páně a s nápisem: „ Sv. Josefe, pomáhej nám mocnou záštitou svou“.

4. Umíráček asi 1 a půl centu těžký r. 1900 v Brně od firmy: Al. Hillera vdova a syn ulitý s obrazem sv. Barbory a s nápisem : „Sv. Barboro, oroduj za nás“.

 

Při rekvizici za 1. svět. války r. 1917 zabaveny všechny zvony (celkem 838 kg), kromě sanktusníku (zvonil při proměňování) v malé věžičce.

Jako zabavený uváděn také zvon zvaný „poledník“ s nálisem: „Caspari, Baltsari, Melichior“ Bez letopočtu. 164 kg těžký. Jeho původ neznám.

Kam se poděl zvon z 15. století zatím nevíme.

 

Farnost si nové zvony pořídila r. 1929 opět od firmy Hiller, vdova a syn z Brna.

Byly 4:-    Svatý Cyril a Metoděj, nális: „Dědictví otců zachovej nám, Pane.“ 726 kg

-         Panna Maria, obraz P.M. Svatohostýnské, nális:,,Pod ochranu Tvou se utíkáme.“ 290 kg

-         Svatý Václav, obraz sv. Václava, nális:,,Svatý Václave, nedej zahynout nám ni budoucím.“ 147,8 kg

-         Svatý Josef, obraz sv. Josefa, nális:,,Oroduj za nás v hodině smrti.89,8 kg

Zvony však nevydržely dlouho. Již v březnu roku 1942 obdržel místní duchovní správce příkaz, ve kterém stálo, že musí být zvony na náklady farnosti z věže sundány pro válečné účely. Nic nepomohly ani jeho osobní návštěvy u okresního hejtmana v Třebíči a argumentace: „ Zvon je velký, nemůže být shozen, poškodila by se věž...“ Byl vydán příkaz rozřezat zvon ve věži a shodit po částech dolů. Tak se také před Velikonocemi 1942 stalo… Byl ponechán pouze zvon nejmenší - umíráček - sv. Josef

 

Farnost se rozhodla zvony pořídit v r. 1969, kdy byly objednány u zvonařské firmy Rudolfa Manouška ze Zbraslavi nad Vltavou. Dne 16. srpna 1970 při mši svaté za účasti zhruba 3 tisíc lidí byly posvěceny:

1. Zvon „Svatý Cyril a Metoděj“ s jejich obrazem a nálisem: „Dědictví otců zachovej nám, Pane.“ o váze 465 kg.

2. Zvon „Panna Maria“ s obrazem P. M. Svatohostýnské a nálisem: „Pod ochranu     tvou se utíkáme.“ o váze 260 kg.

3. Zvon „Svatý Václav“ s jeho obrazem a nálisem: „Nedej zahynout nám, ni    budoucím.“ o váze 185 kg.

Nyní jsou tedy na věži zavěšeny zvony o celkové hmotnosti přes 1 tunu.

Zvony byly převedeny na elektrický způsob vyzvánění o rok později, tedy r. 1971. Po téměř 30 letech systém dosloužil a r. 2000 byl nahrazen novým.

Poznámka: Zvon z sanktusové věžičky byl zapůjčen do kapličky v Ocmanicích.

  

Sepsal Ondra Vala - Hartvíkovice



[1] 1 cent = cca 25 kg