Pěší pouť do Mariazell - srpen 2010 - zápisník otce jana

            S několikaměsíčním odstupem jsem se rozhodl napsat několik řádků o pěším a cyklistickém putování farníků z Náměště, Hartvíkovic a Březníku do Mariazell, aby se vzpomínky na pouť úplně neztratily. Myšlenka na pouť se zrodila při loňském putování do Vídně, a protože trasu z Brna do Mariazell jsem již znal, rozhodl jsem se zkusit trasu ivančickou. I proto, že je kratší než brněnská nebo třebíčská, o které jsem také uvažoval.

            Na poslední chvíli se nám podařilo sbalit věci a dorazit v neděli 8. srpna po 13. hodině na vlakové nádraží v Náměšti. Cyklisté v počtu 6 jeli z Náměště a Hartvíkovic přímo do Moravského Krumlova, my pěší v počtu 9 jsme zahájili pouť v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ivančicích. Díky tomu, že v kostele byla jedna z místních žen, bylo nám umožněno vstoupit dovnitř a přijmout požehnání přímo u hlavního oltáře. Jen co jsme z kostela vyšli a udělali prvních pár kroků, potkali jsme na náměstí místního pana faráře, takže jsme požehnání na cestu přijali podruhé. Další modlitby a hezká i veselá povídání o historii následovaly v kostele v Řeznovicích, v kapli v Polánce a v kapli sv. Floriána nad Moravským Krumlovem. Některé návštěvy jsme měly již předem domluvené, v Polánce nám místní otevřeli sami, asi díky tomu, že nás slyšeli modlit se růženec. V Moravském Krumlově jsme se s radostí setkali i s Milošem a Josefem, řidičem a závozníkem našeho doprovodného vozidla. A v pozdních večerních hodinách dorazil na faru v Moravském Krumlově i otec Pavel Bublan, bývalý náměšťský farář, nyní farář a děkan krumlovský.

            Druhý den našeho putování jsme zahájili účastí na mši sv. s otcem Pavlem v jeho kostele v Moravském Krumlově. Po ní již následoval tradiční program – snídaně, sbalení věcí, rozloučení s hostiteli, požehnání na cestu, odchod pěších, naložení věcí na doprovodné vozidlo, úklid, odjezd cyklistů, odjezd doprovodného vozidla. Cesta nás pěších vedla do Rybníků a Dobelic. Pak jsme konečně opustili silnici a polními cestami i zkratkami dorazili kolem poledne do Skalice. Velikým překvapením bylo, že stejnou zkratku zvolili i cyklisté, takže jsme se na oběd sešli ve Skalici společně. Divím se, jak se nám podařilo tento úsek projít, kdysi jsem tuto zkratku zkoušel a skončil jsem v kukuřici a nakonec v jiné vesnici, než jsem předpokládal. Dalšími zastávkami pěších byly Želetice, Žerotice a Tvořihráz. Následovalo strmé stoupání přes les do Kuchařovic, které dostalo i houbařskou příchuť. Díky tomu, že bylo po období dešťů a teplo, jsme na faru ve Znojmě donesli několik pravých hřibů. Zlatým hřebem celého dne byla večeře, na kterou nás pan farář pozval do místní restaurace. Jeden chod střídal druhý, než následoval odchod, byl ještě přinesen i moučník. Jako poděkování za celý den i za tyto štědré dary jsme se šli večer pomodlit do kostela sv. Mikuláše. Pan farář ochotně předzpěvoval nešpory i kompletář a na závěr nám udělal zasvěcený výklad. Za to, že se nám tak věnoval, mu patří veliký dík.

            Úterní ranní putování bylo velmi příjemné. Ještě za chládku jsme přes havranická vřesoviště dorazili kolem 9 hod. ke kapli Panny Marie Bolestné. Na průčelí jsou česky i německy napsané  verše: „Kam kráčíš, moje milé dítě? Já, tvoje matka, provázím tě. S láskou se na tebe dívám. Proto se zastav, na pozdrav čekám.“ Kolem desáté hodiny jsme překročili státní hranici a v 11 hodin už byli v kostele u dominikánů v Retzu. Protože se cyklisté dostavili kvůli nákupům a bloudění o trochu později, začali jsme mši sv. až v 11.45. Čas čekání přede mší sv. byl vyplněn nácvikem kytarových písní, velký ohlas sklidila při mši sv. zvláště píseň Kristus Pán s novou slokou o unaveném Poutníku Kristu Pánu. Po společném obědě na náměstí v Retzu jsme pokračovali po silnici do Obernalb. Odtud bylo v plánu jít zkratkou až do Pulkau. V polovině cesty jsme ale po modlitbě růžence zjistili, že vody v polích je stále více, proto jsme polní cesty opustili a odbočili do Schrattenthalu. V předchozích dnech byly v Pulkau záplavy, snad jsme udělali dobře, že jsme tuto odbočku zvolili („matko dobré rady, oroduj za nás“). Cesta do Pulkau za horkého odpoledne byla náročná, zvláště v ulicích města byla na sluneční straně hotová výheň. Velice rádi jsme za kostelem ve stínu uviděli naše doprodné vozidlo s řidičem a závozníkem. Po občerstvení ve stínu   a modlitbě v kostele Svaté Krve jsme se vydali na poslední úsek do Eggenburgu. Šlo se po silnici, naštěstí už byl trochu chládek, takže jsme v 19.15 šťastně dorazili ke klášteru a domovu mládeže. Zde nám už cyklisté připravovali večeři, která byla ve farním zpravodaji oceněna jako hotový gurmánský zážitek.

            Ve středu jsme si už na půl sedmou domluvili mši sv. klášterním kostele, protože jsme nevěděli, kdy se během dne s cyklisty potkáme. Poté, co jsme prošli pod vlakovým nádražím, jsme z města zamířili přímo do polí. Zkratkami, o kterých nelze s jistotou říci, že byly ty nejkratší, jsme se dostali do Sachsendorfu a Reikersdorfu. S řidičem doprovodného vozidla jsme se sice měli sejít ve Freischlingu, ale díky mobilním telefonům jsme tuto zastávku odvolali. Ani do Stiefern na křížovou cestu jsme přes Manhartsberg nedorazili, takže jsme se setkali až na třetím místě, a to v Schonbergu. Protože jsme měli v17 hod. domluvenou prohlídku kláštera v Gottweigu a ještě předtím jsme se chtěli vykoupat v Dunaji, bylo třeba rychle jednat. Část pěších byla autem převezena do Mautern, kde se měla v klidu vykoupat a pak pěšky vystoupat na horu Gottweig nad Kremží. Zbývající část pěších měla zatím dojít do Langenlois a pak být převezena k Dunaji a nakonec ke klášteru. Protože ale došlo ke zdržení, byli jsme nakonec ke klášteru převáženi autem všichni. Špatně dopadli ti, kteří přijeli až v poslední skupině, protože se před jejich příchodem dveře kláštera zavřely a už nebylo možné vejít (jak čteme i v některých podobenstvích v evangeliu). My, co jsme se dovnitř dostali, jsme měli veliký dar, že jsme se mohli zúčastnit nejen prohlídky kláštera s českým knězem a včelařem, ale zároveň i modlitby nešpor. Bylo sympatické, že mniši tuto modlitbu poctivě zpívali a že se jí zároveň mohli účastnit i hosté a lidé zvenku. Den byl zakončen neskutečně bohatou večeří, na kterou nás pozval pan farář z Paudorfu. Je to kněz benediktin, který je v úzkém kontaktu s farníky z Třebíče. Také oni bývají jeho hosty na pouti do Mariazell.

            Čtvrteční úsek do Rabensteinu jsme se rozhodli projít po stejné trase, po které chodívají poutníci paudorfští a třebíčští. Také jsme se rozhodli přizpůsobit i jejich časovému rozvrhu. Znamenalo to vyjít už v 6 hodin ráno, abychom večer v 19 hodin mohli mít v Rabensteinu mši sv.. Držet se trasy se nám celkem dařilo. Menší dobrodružství zažila posádka doprovodného vozidla, která si přečetla SMS, že se na oběd sejdeme v Gerersdorfu na silnici A1 a málem s pomocí navigace vjela na dálnici . Přes Ober-Gragfendorf a Weinburg a Klangen jsme šli stále podél potoka, až jsme kolem 19 hodiny konečně dorazili do cíle nejdelší etapy. Na mši sv. jsme šli ještě před osprchováním, protože pak by se na ni už asi nikdo nevstal. V kostele jsme se od farníků dozvěděli, že v místní křtitelnici byl pokřtěn i bývalý vídeňský kardinál Konig, že nedaleko odtud má svůj rodný dům, také že zdejší náměstí nese jeho jméno. Bylo vidět, že si tohoto rodáka velmi váží a jsou na něho hrdi. Po mši sv. nás dobré ženy pozvaly do farního sálu na večeři a pak už nás v tělocvičně na měkkých žíněnkách čekal zasloužený odpočinek.

            V pátek jsme vstávali velmi brzy. Už v 5.55 jsme přišli na snídani, abychom mohli po šesté hodině vyjít. Protože byl pátek, nepřipravily nám místní farnice žádné salámy, ale jen máslo a marmeládu. Zrovna jsem se chystal, že během dne dojím zbytek salámu, který jsem měl ještě v batohu, ale po této snídani mi bylo jasné, že pátek je den pokání, že i na pouti si může člověk něco odřeknout. Velmi krásné gesto bylo, že ženy od nás nic nechtěly, jenom vzpomínku v modlitbě u Panny Marie v Mariazell. Cesta z Rabensteinu vedla nejprve po krásné cyklostezce přes Kirchberg do Loichu. Zde jsme se setkali s naším doprovodným vozidlem a těšili se, že se za několik okamžiků   znovu sejdeme ve Schwarzenbachu. Mezitím se ale zatáhlo, přišla bouřka, první stoupání, přehlédnutí odbočky, takže jsme se museli vracet. Ani na dalších místech nebylo vždy jasné, která cesta je správná. Nakonec jsme ale šťastně do Schwarzenbachu dorazili. Z tohoto městečka se jede dále na Annaberg oklikou, pro pěší turisty vede cesta lesem přímo. Stoupání k Bílému kříži ve výšce 1031 m.n.m. nám místy dávalo pořádně zabrat. Odměnou za to byl piknik na horské louce pod vrcholem a modlitba v dřevěném kostelíku. Podle legendy je na zemi pod kostelem šlápota osla, na kterém utíkala Panna Maria s Ježíšem a Josefem do Egypta. Na místě šlápoty prý nikdy nevysychá voda . V kapli sv. Anny na Annabergu jsme zakončili celý den slavením mše sv., a pak jsme se přes sakristii přemístili na faru, kde nám mladý pan farář umožnil nocleh v pokojích s měkkými postelemi.

            V noci z pátku na na sobotu pršelo. Ráno byla ještě hustá mlha, ale během dne se začala postupně zvedat, až bylo úplně jasno a krásné rozhledy. Před závěrečným úsekem pouti jsme se rozhodovali, zdali zvolit cestu nejkratší nebo tradiční poutnickou, která vede přes Joachimsberg, Josefsberg a St. Sebastian. Ukazatele Via sacra nás nakonec zavedly na tu delší, takže jsme postupně navštívili v kapli sv. Jáchyma, sv. Josefa a sv. Šebestiána. Jedna kaple byla otevřena těšně před naším příchodem, v druhé se chystala svatba a ve třetí zase křtiny. My jsme se v žádné moc nezdržovali, abychom do 12 hod. dorazili k bazilice v Mariazell. Nakonec jsme došli v 11.40, o něco dříve než farníci, kteří přijeli autobusem. Po radostném přivítání jsme společně vykonali křížovou cestu, nabrali si vodu u svatého pramene a pak už čekali na 14. hodinu, kdy jsme měli v bazilice domluvenou mši sv.. Celý víkend probíhalo v Mariazell setkání mládeže, v bazilice i okolí bylo velmi živo, pořadatelé v sakristi, aby vše klaplo, velmi dbali na dodržování časového harmonogramu. Vše dobře dopadlo, takže jsme ve 14 hod. mohli slavit mši sv. u milostného oltáře. Při mši sv. jsme děkovali Bohu a Panně Marii za ochranu, také jsme děkovali a prosili za ty, kteří nám na cestě pomáhali a za ty, kteří se za nás celý týden modlili. Ještě jednou jsme se v Mariazell setkali s farníky a hostiteli z Rabensteinu, kteří byli v Mariazell na své farní pouti. My jsme celou pouť obětovali na poděkování Bohu a zároveň jsme každý den prosili za naše farnosti, rodiny a mládež. Nesli jsme s sebou i mnoho lístečků s jednotlivými úmysly, které nám byly svěřeny. Bylo jich tolik, že jsme je skoro ani nestačily všechny přečíst, některé nám zbyly ještě jako přímluvy do baziliky.

            Po návratu domů se mě jeden pan farář ptal na naše zkušenosti. Asi o týden později se tam vydal pěšky se skupinou mužů z farnosti Moravany. Je vidět, že Mariazell poutníky z brněnské diecéze stále přitahuje.

                                                                                                          P.Jan Nekuda

Nebojte se kilometrů aneb Pěší pouť do Mariazell

Již při cestě z Mariazell jsem si v autobuse sestavovala věty, kterými bych co nejvěrohodněji přiblížila čtenářům Rozsévače pocity z pěší pouti do Mariazell. Zjistila jsem, že není vůbec jednoduché dát hluboký duchovní žitek na papír. Dokonce bych řekla, že je to nemož. Protože když Vám sdělím tohle, tak Vám chci sdělit tamto, protože to bylo také skvě a ještě támhleto….a tak by to pokračovalo a je toho mnoho. A proto Vám raději doporučímprožijte si vlastní zkušenost. Vůbec tím nechci říci, že putování je jednoduché. Mnohokrát během cesty si kaž prožíval svoje útrapy a svojedna“ na která si sáhl. Ale v okamžiku splasknutí puchýřů a oteklých nohou vymizí i ty méně příjemné pocity a natrvalo zůstanou tam někde uvnitř jen ty krásné a povznášející. Proto můj příspěvek bude v duchu poděkování. Děkuji Pánu Bohu, že za sedm dní stvořil nebe a krásnou zemi a nám poutníkům umožnil, abychom při sedmidenním putování mohli tuto krásu obdivovat, opěvovat, kochat se a pokorně hltat plnými doušky, což při každodenním honěním se za pomíjivým materiálnem často nestíháme ani vnímat. Děkuji otci Janovi za zorganizování pěší pouti, za profesionální řešení vzniklých situací a skvě orientování se uprostřed polí a správného výběru pravé cesty a hlavně za duchovní vedení. Děkuji naší skupince pěších poutníků, že jsme dokázalitáhnout za jeden provaz“, vzájemně se podporovali a vytvořili si tak krásný týden volna a pohody. Děkuji takékolistům“ (poutníci na kole), kteří připravovali skvě večeře a mimo jiné vynikající houbovou polévku, která nám všem po celodenním putování prostě „bodla“ a zanechala v nás gurmánský žitek. Děkuji řidiči a jeho kamarádovi za trpělivé vykládání a nakládání zavazadel a provázení nás celou cestou a také za vysokou spolehlivost, kterou oba prokázali. Děkuji také všem, kteří nás během putování ochotně brali pod svou střechu na nocleh a ještě nám umožnili večerní občerstvení. Děkuji také vám všem, kteří jste na nás mysleli. Děkuji i Tobě člověče, kterého jsem nejmenovala a cítíš, že ses nějakým způsobem podílel na této pouti. osobně se svým manželem bych chtěla poděkovat také našim dětem, které už měly zkušenost s loňskou poutí a letos znovu šly a oba nás opět obohatily o krásné žitky a prožité společ chvilky, které se za peníze

Pozvánka na pěší pouť z Ivančic do Mariazell

- srpen 2010

Již od dávných dob se chodívalo z našeho města na pouť do Štýrska – do Mariazell. Cesta tam a zpět trvala 14 dní. Již dlouho před poutí se šetřily peníze a těsně před ní se chystal proviant. Pecen chleba, koláče, zásmažka do polévky a nudle. Tak bylo alespoň částečně postaráno o živobytí.“ (pouť z Ivančic do Mariazell roku 1883, jak ji vypravuje Marie Muchová L.P. 1947)

Předběžný plán cesty po stopách ivančických poutníků:

Neděle 8.8. - Náměšť – vlakem do Ivančic – Řeznovice (románský kostel)– Mor. Krumlov.

Pondělí 9.8. - Mor. Krumlov – Znojmo.

Úterý 10.8. - Znojmo – havranické vřesoviště - Retz – Pulkau – Eggenburg.

Středa 11.8. - Eggenburg – křížová cesta u Stiefern – Langenlois – Krems – přechod Dunaje – Paudorf

Čtvrtek 12.8. - Paudorf – St. Polten – Wilhelmsburg.

Pátek 13.8. - Wilhelmsburg – klášter Lilienfeld – Turnitz – stoupání na Annaberg.

Sobota 14.8. - Annaberg – Joachimsberg – Josefsberg – St Sebastian – Mariazell.

Čtenáři milý, Moravane, Čechu, Slezáku, Slováku! Provedl jsem tě od Brna do Marie Cell, a odtud nazpět přes Sonnenberk, Marie Tabule až domů k naší milé Moravě, abych ti ukázal všecky města, všecku krásu vrchů, hor, skal, řek, potoků, polností, vinic, ovocných sadů v Horním Rakousku a Štýrsku, a aby jsi, bude-li možno a libo, tam sám zaputoval a pohlédl na veliké, podivné a slavné skutky Boží, vytvořené přírodou a byl tím povzbuzen k lásce Boha a Pána tvého.“ (z knihy Popsání přírody na cestě do Marie Cell, na Sonntagberga a k Marie Tabule od Šebestiána Kubínka).

Je možné vydat se na pouť i na kole. Ubytování zajištěno na farách, po cestě doprovází pěší poutníky doprovodné vozidlo. Na sobotu 14.8. plánujeme uspořádat do Mariazell autobusovou pouť a společně s pěšími poutníky slavit v basilice v Mariazell mši sv..

 

 

Motivace k vykročení na pěší farní pouť do Mariazell:

Vzhůru vzhůru poutníčci.doc (49,5 kB)